Nečekané situace nás mohou potkat i na romantické noční procházce.

Byla jasná letní noc a my jsme se s manželem vraceli z romantické procházky zpátky do kempu, kde jsme měli pronajatou chatičku. Nikam jsme nespěchali, občas jsme se zastavili a pozorovali hvězdy na obloze. Rozhodli jsme se vzít to zkratkou přes pole. A právě tam se nám stalo něco strašného a nevysvětlitelného!

Zůstali jsme uvězněni

Zničehonic se kolem nás rozzářilo ostré světlo. Překvapeně jsme se zastavili. Světlo přicházelo odkudsi seshora nad námi, ale nebylo možné vidět, z jakého zdroje. Úplně nás oslepovalo. Zděšeně jsem se manžela ptala, co to je.

Nejprve odpověděl, že asi vrtulník, ale nebyl slyšet žádný zvuk. Vzala jsem ho za ruku a snažila jsem se nás oba dostat z toho světelného kruhu, který nás obklopoval. Zjistili jsme, že to vůbec nejde. Dalo se dojít pouze k jeho obvodu – asi tak dvacet kroků.

Potom nám v dalším pohybu vždy zabránila nějaká tajemná síla. Manžel měl vždy pro strach uděláno a neztrácel hlavu ani tentokrát. V první řadě se mě snažil uklidnit, což se mu povedlo, když jsem viděla, že nepanikaří.

Držel mě kolem ramen a říkal mi, že počkáme, co se bude dít. Napadlo mě, že to jsou možná nějací mimozemšťané. Můj muž tuhle myšlenku nezavrhl.

Zopakoval jen, že ať je to, co je to, nic špatného se nám v tuhle chvíli neděje – samozřejmě kromě toho, že nemůžeme pokračovat v cestě!

Nedokázali jsme si to vysvětlit

Po chvilce čekání, kdy se situace neměnila, se světlo pomalu začalo vytrácet, alespoň to nad námi. Kolem nás ale dál zůstával na zemi matný světelný kruh. Kdykoliv jsme z něho chtěli vykročit, nešlo to.

Jako bychom se pokoušeli projít zdí nebo spíš skleněnou stěnou, protože jsme okolí kruhu viděli, včetně hvězd na obloze a nejasné záře na konci pole, která pocházela od světel kempu.

Pokud se člověk dostane do nějaké nepříjemné situace, určitě mu vždy pomůže, když ví, proti čemu bojuje. Díky tomu si pak vybere způsob, jakým chce situaci řešit. My jsme ale prožívali něco, o čem jsme nikdy neslyšeli a čemu jsme vůbec nerozuměli.

Proto jsme nevěděl, jak se z toho dostat. A naděje na to, že by někdo šel kolem po té polní cestě, ze které jsme předtím sešli, byla opravdu minimální. Bála jsem se, že z té nevysvětlitelné pasti se do východu slunce nedostaneme.

Zvenku nás nikdo neviděl!

Byli jsme uprostřed toho světelného kruhu asi hodinu, když se na polní cestě objevili nějací lidé. Viděli jsme tedy spíš jejich stíny, ale šlo evidentně také o nějakou dvojici, která využila letní noci k procházce.

Začali jsme na ně s manželem volat, a to dost hlasitě. Ti lidé se ale naším směrem ani neobrátili. Vypadalo to, že nás neslyší ani nevidí. Uvědomili jsme si, že kdyby viděli ten světelný kruh, v jehož středu jsme stáli, museli by být přinejmenším překvapení.

Světlo ale bylo nejspíš jen uvnitř tajemného kruhu a kolemjdoucí tak hleděli do tmy, jako bychom na poli vůbec nestáli!

Po hodině a půl, kdy jsme záhadnou situaci brali s napětím, ale s klidem, se mě začala zmocňovat obava, že se ze světelného kruhu nedostaneme nikdy!

Mělo to souvislost?

Chvíli nato najednou světlo kolem nás zmizelo. Najednou jsme opět stáli pod širým nebem, ve tmě. Nedůvěřivě jsme udělali pár kroků a když jsme zjistili, že jsme volní, do kempu jsme se doslova rozběhli.

Chtěli jsme se o svůj zážitek podělit s jedněmi známými, s nimiž jsme se předtím dali v kempu do řeči. Ti už ale spali. My jsme té noci neusnuli a skoro do rána jsme se dohadovali, co jsme to vlastně prožili.

O několik dnů později jsme si v jedněch bulvárních novinách přečetli, že té noci lidé spatřili nad krajinou podivný světelný objekt. Že by to tedy přece jen tehdy byly bytosti z jiné planety?

Romana P., (46), Klatovy