Byly to jeho velké kamarádky. S nevšední láskou a zápalem se o ně staral. Když mu bylo nejhůř, zachránily mu život.

Můj manžel Jarda byl včelař. S velkou láskou se věnoval svým okřídleným miláčkům. Včely byly v jeho rodu uctívány po generace. Med je v rodině považován dodnes za všelék a okolí úlu za léčivou zónu, v níž se každému uleví.

Už manželův tatínek blahořečil svým pilným kamarádkám za dlouhověkost a dobrou tělesnou i duševní kondici až do vysokého věku.

Každému se ulevilo

Zda byl úl skutečně tak léčivým místem, nebo zda to byla dokonalá sugesce, nikdo nikdy nezjistil a již nezjistí, kaž­dopádně se poblíž úlu ulevilo každému. Byl to zaručený prostředek proti bolesti hlavy.

Pospávání poblíž úlu pomáhalo také po bujarých rodinných oslavách a následné kocovině. A včelky to věděly, žili jsme pospolu spokojeně, v pohodě a lásce. I když manžel v tradici pokračoval, nebyl tak velkým nadšencem jako jeho otec.

Strach

Život ho však měl nejspíš přesvědčit, že táta měl pravdu. Manžel mnoho let pracoval v elektrárně. A tato práce se podepsala na jeho zdraví. Pracoval ve zvlášť nezdravém prostředí.

Čas jeho kolegů a kamarádů se začal naplňovat už po padesátce, a diagnózou byla téměř vždy rakovina. Také manželovi se v tomto věku vytvořila na hrudi zlověstná bulka, která se rychle zvětšovala. Rozhodnutí lékařů bylo jednoznačné – operovat!

To ale můj hrdý muž odmítl. Nedal sice na sobě znát, že ho tato událost zasáhla, já ale věděla své. Měl strach, obrovský strach. A jak se říká: tonoucí se stébla chytá!

Lékaři jen žasli

Manžel se začal ještě usilovněji starat o to, co mu jeho otec přenechal. Ba dá se říci, že včelky opečovával tak, že by mu i tchán záviděl. Celé hodiny vysedával v blízkosti úlu, a pokud z nějakého důvodu sedět v rohu zahrady nemohl, byl podrážděný.

Pojala jsem podezření, že by se snad nejradši do úlu přestěhoval a spal tam. Byl posedlý myšlenkou, že ho včely vyléčí. Tvrdil dokonce, že za ním ve snu přišel táta a poradil mu to…

Ať tomu bylo jakkoli, bulka na hrudi se zastavila ve svém růstu. Lékaři žasli. Manžel žil dalších třicet let a zemřel až poté, co se musel se svými okřídlenými přítelkyněmi rozloučit, neboť už se o ně nemohl starat.

Růžena (72), Chomutovsko