Prožila jsem mnoho situací, kdy jsem nevěděla, co bude další den.

Nedávno jsem oslavila šedesáté narozeniny a to pro mě bylo důvodem k ohlédnutí se za mým dosavadním životem. Musím říct, že málokoho z mého okolí osud tak hrozně pokoušel jako mě. Několikrát jsem padla na úplné dno, i když vím, že to bývala i moje vina.

Rodiče to viděli lépe

Začalo to všechno tím, že jsem si hned napoprvé špatně zvolila životního partnera. Byla jsem tehdy mladá a hloupá a těšila jsem se z toho, jak mi Štěpána budou všichni závidět. Doma jsem si ho prosadila proti vůli rodičů.

Ti se se mnou rozhádali a na svatbu, kterou jsme měli se Štěpánem jen skromnou, přišla pouze matka. Od otce jsem dostala vzkaz, ať se domů nevracím. Tehdy mi to nevadilo a byla jsem pyšná na to, jak jsem si zařídila vše podle svého přání.

Moje štěstí ale netrvalo dlouho.  Z atraktivního kluka se ale vyklubal hodně špatný partner. Nedalo se na něho v ničem spolehnout. Když jsem otěhotněla, tvrdil, že na otcovství není ještě připraven a donutil mě jít na interrupci.

Prožívala jsem vedle něho stále větší a větší zklamání. Pochopila jsem, že rodiče Štěpána odhadli dobře. Podala jsem žádost o rozvod. Domů jsem se ale vrátit nemohla. Odešla jsem od manžela a bydlela u kamarádky.

Štěpán mě tam našel a udělal scénu, kterou vyřešil až příjezd policie. Poprvé v životě jsem tak byla na dně, bez domova, bez vztahu, odkázaná na kamarádku. Moje naivní sny o hezké budoucnosti a vlastní rodině padly.

Dluhy dělal tajně

Otec mi odpustil až po roce, kdy jsem se pokorně vrátila domů. Měla jsem za sebou nejisté období s přespáváním u kamarádek a střídáním práce. Nebyla jsem na tom psychicky dobře. Postupně jsem se ale vzchopila a přála si najít hodného muže.

Na vzhled už jsem po svých zkušenostech nekoukala. Když se mi v práci začal dvořit o něco starší, rozvedený Aleš, byla jsem nejprve opatrná, ale pak mě přesvědčil. Vzali jsme se po tříměsíčním vztahu. Bydleli jsme v jeho bytě a po roce se nám narodil syn.

Na rozdíl od Štěpána byl Aleš hodným a pozorným partnerem. Naše manželství ale po čase doplatilo na jinou věc: Aleš přede mnou skrýval, že je závislý na sázení. Pravidelně tipoval sportovní výsledky a utrácel za to spoustu peněz.

Já jsem si ničeho nevšimla, protože nedostatek financí řešil manžel tím, že si bez mého vědomí půjčoval. Bohužel půjčky nesplácel. Nakonec jsme museli čelit několika exekucím. Byli jsme donuceni prodat Alešův byt a jít do podnájmu.

Zejména náš syn, kterému tehdy bylo deset let, to těžce nesl. V době, kdy jsem uvažovala o rozvodu, vyřešil manžel vše tím nejzbabělejším způsobem: sáhl si na život.

Syn mě zklamal

Tehdy jsem se zhroutila a musela jsem strávit několik týdnů v psychiatrické léčebně. O syna se zatím postarala moje matka – otec se téhle pohromy už nedožil. Myslela jsem, že je to nejhorší období mého života, ale s léty pak přišly ještě další rány.

Jakmile syn vyrostl, chytil se špatné party. Nezůstalo jen u alkoholu, drog a pochybných dívek, za účast na loupeži skončil na čas ve vězení. Pod tíhou osudu jsem bohužel pití propadla i já.

Ztratila jsem práci, musela jsem se podrobit léčbě – navíc v době, kdy jsem přišla i o matku. Jeden čas mi dokonce hrozilo, že skončím na ulici.

Vzpamatovala jsem se jen díky jednomu hodnému člověku, kterému vděčím za to, že jsem se dokázala normálně vrátit zpátky do společnosti. Se Zbyňkem jsem neměla vztah, ale našla jsem v něm opravdového kamaráda v nouzi. Dnes jsem sice sama, ale smířená s osudem.

Vždycky si říkám, že bylo hůř a nakonec to nějak dopadlo. Vím však, že tu první chybu jsem udělala jako mladá naivní dívka, když jsem podlehla hloupé iluzi o muži, který si moji lásku nezasloužil.

Radka L. (60), Ostrava