Měla jsem ve svého životního partnera velkou důvěru. Nevážil si toho.
Nikdy jsem nepatřila k ženám, které by svého manžela hlídaly na každém kroku. Měla jsem za to, že si lidé mají mezi sebou věřit, jinak vztah postrádá smysl. Se Zdeňkem, mým manželem, jsme se znali už z doby, kdy jsme studovali na gymnáziu.
Tenkrát jsme měli jen kamarádský vztah. Láska vykvetla až později, když už nám bylo o sedm let víc.
Věděla jsem, že se mu líbí
Po roce chození jsme se vzali a narodily se nám dvě dcery. Nemuseli jsme řešit žádné velké problémy, finanční ani vztahové. Počínající hádky jsme dokázali vždycky utnout v samotném zárodku, uměli jsme se domluvit.
Nepochybovala jsem o tom, že vedle Zdeňka prožiji celý svůj život až do posledních dnů. Radost jsem měla i z obou dcer, které nám také nikdy žádné potíže nezpůsobily, dokonce ani ve složitém období puberty.
Měla jsem vždy čisté svědomí, nikdy jsem nikomu neublížila a nikoho nepodrazila.
Stýkali jsme se s hodně lidmi, chodili jsme na návštěvy, podnikali společné akce. V nové práci, kam Zdeněk po letech nastoupil, k těmto známým přibyl i výrazně mladší manželský pár Patrik a Hanka. Dohromady nás dalo to, že Zdeněk a Patrik pracovali v jedné firmě.
Z ní sice náš nový známý po čase odešel, ale přátelství zůstalo. Nemohla jsem si nevšimnout, že se Hanka mému manželovi líbí. Dokonce mi to i přiznal, v tomto směru jsme k sobě byli vždy otevření. Nenapadlo mě, že tentokrát moje důvěra narazí.
Nebyl to omyl
Ta šokující změna v mém životě přišla jednoho dne, kdy jsem se necítila dobře a vzala jsem si v práci volno. Shodou okolností si můj muž zapomněl doma mobil. Zjistila jsem to, když několikrát zazvonil. Bylo to neznámé číslo.
Přijala jsem hovor, protože jsem si myslela, že je to třeba něco pracovního. Než jsem se však stačil představit, ozval se hlas, který zcela jasně patřil Hance.
Ptala se, jestli dnešní schůzka platí a zdůraznila, že další den už to nepůjde, protože se Patrik vrací.
Úplně to mnou otřáslo. Hovor jsem ukončila, aniž bych dala najevo, komu se Hanka dovolala. V duchu jsem se snažila přesvědčit sama sebe, že se musí jednat o nějaký omyl. Třeba se Hanka chtěla dovolat někomu jinému.
Věděla jsem ale, že to tak není, tím spíš, že Zdeněk měl dnes údajně mít nějaké dlouhé pracovní jednání až do večera. Ačkoliv bych to za jiných okolností odsuzovala, prozkoumala jsem nyní manželův mobil.
Ze stejného čísla jsem tam objevila několik textových zpráv, ze kterých bylo jasné, že se Hanka a Zdeněk scházejí pravidelně a už dlouho!
Už to nikdy nebude ono
Připadalo mi, že se mi zhroutil celý svět. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Nakonec jsem se rozhodla předstírat, že nic nevím. Zdeňkův telefon jsem položila tam, kde ho nechal. Když přišel později večer domů, hned si všiml, že se něco se mnou děje.
Došlo mu to celkem brzy. Za ta léta jsme se moc dobře znali. Podíval se mi do očí a bylo mu jasné, že všechno vím. Zeptala jsem se, jak dlouho se s Hankou tajně schází. Upřímně přiznal, že skoro od počátku, kdy se s ní a s Patrikem známe.
Nemohl se tomu prý ubránit a ona také ne. Omlouval se mi a chtěl vědět, jestli to znamená, že se rozvedeme. Nedokázala jsem mu hned odpovědět. Zdeněk slíbil, že poměr s Hankou hned ukončí, ale já jsem věděla, že už mu nikdy nebudu moci věřit.
Naše dcery byly už skoro dospělé – chtěla jsem je té ostudy uchránit. Odpověděla jsem proto, že si to rozmyslím. Od té doby uplynulo už deset let. Stále žijeme v navenek klidném manželství, ale náš vztah silně ochladl.
Hanka se s Patrikem rozvedla a odstěhovala se do jiného města. My už se s lidmi tolik nestýkáme. Setrvávám dál po boku muže, který mě tak dlouho podváděl. Rozumem jsem mu dokázala tak nějak odpustit, ale srdce mám zraněné už napořád.
Irena S. (60), Olomouc
