Ten, kdo má dcery ve věku na vdávání, musí vždy počítat s nečekaným překvapením.

Stalo se to už před šesti lety, ale vzpomínat na to budu určitě až do konce života. Teď už je to celkem zábavná historka, tehdy nás to ale s manželem stálo hodně nervů.

Radostná novina

Starat se o čtyři potomky bylo dost náročné, ale zvládali jsme to. Měli jsme postupně dcery Lucii, Martinu a Petru a nakonec syna Tomáše. S dcerami jsem vycházela skvěle, znala jsem většinu jejich tajemství.

Mrzelo mě, že měly celkem smůlu na kluky, se kterými chodily. Vypadalo to, že jim velká láska není přána. Všechno se začalo měnit, když za mnou jednoho zimního dne přišla prostřední Martina.

Viděla jsem jí na očích, že mi chce říct něco opravdu důležitého – a také, že ano. Delší čas měla vztah s chlapcem, o kterém se zatím nezmiňovala, ale nyní už je čas to napravit. Čekají totiž spolu dítě.

Přítel se k tomu staví kladně, takže vlastně žádný problém není. Měla jsem z toho celkem radost, jen mě trochu mrzelo, že se mi s tou známostí nesvěřila už dřív.

Bylo to náročné, ale krásné

Týden nato, co jsem se vyrovnala s novinkou, že budu babičkou, za mnou přišla nejstarší Lucie. Přísahám, že jsem z jejího pohledu uhodla, co mi chce říct. Její situace byla skoro stejná jako u Martiny.

Dělala si těhotenský test a byl pozitivní. S přítelem se sice znala krátce, ale jednalo se o hodného kluka. A jako by to nebylo málo, další týden mi podobnou zprávu sdělila i nejmladší Petra. Tomu už jsem skoro ani nechtěla věřit, ale byla to pravda.

Uvažovali jsme o trojité svatbě, ale každá z dcer si chtěla svůj velký den užít sama, takže to zabralo hodně času a stálo hodně peněz. Bylo to ale krásné. Ten příběh má ještě jednu pointu: v rozmezí tří týdnů všechny tři dcery v pořádku přivedly na svět miminka.

A jednalo se o tři holčičky! Tak to holt v životě chodí: nejprve dlouho nic a pak jsem se během krátké doby stala trojnásobnou babičkou!

Ivana L. (60), Praha