Vnoučatům jsme slibovali prázdniny u moře, ale všechno bylo nakonec jinak. Kvůli nedostatku peněz jsme je mohli pozvat jen na naši zahradu.
Něco jsme měli našetřeno, a tak jsme naše čtyři milovaná vnoučata nalákali na dovolenou u moře. Ale ne na jen tak ledajaké moře! V Řecku a pěkně s jídlem a několika bazény. Manžel říkal, že když už se odvážeme, tak pořádně!
Těšili jsme se na moře
Dcera měla dvě téměř desetileté holčičky. Dvojčata se narodila předčasně a s velkými zdravotními problémy. Dcera několik let chodila po doktorech a nemocnicích. Byla ztrápená a unavená.
Její manželství nevydrželo a povedený otec holčiček si našel mladší, veselejší a méně ustaranější. S ní si pořídil další dvě děti, a tak platil minimální výživné.
Syn se zase pro změnu staral sám o dva kluky. Osmiletého a devítiletého. Přišel k nim dost zvláštním způsobem. S manželkou je osvojili a ona hned vzápětí přišla do jiného stavu.
S jiným mužem! Oběma potomkům jsme s manželem pomáhali, jak to jen šlo. I finančně, samozřejmě. To moře měla být jakási třešinka na dortu. Těšili jsme se všichni už od Vánoc. Bohužel, jak se říká, co se může pokazit, to se pokazí!
Peníze spolkly opravy
„Teče kotel, budeme potřebovat nový!“ posteskl si manžel, ale toho dne to nebyla jediná špatná zpráva. Odpoledne přidal dřevomorku na půdě a večer rozbité auto. Myslela jsem si naivně, že vše pokryje nějaká pojistka, ale opak byl pravdou.
Už několik let totiž manžel žádnou pojistku neplatil. Aby ušetřil!
„Na dovolenou můžeme zapomenout…“ konstatoval a do očí se mu draly slzy. Něco takového jsem snad ještě u svého vždy racionálního manžela nezažila. Chtělo se mi také zoufat, ale musela jsem udržovat bojovného ducha.
„No, jsou horší věci. Naplánujeme na každý den nějakou aktivitu a děti budou spokojené! Tedy, snad…“ utěšovala jsem ho. On odešel hned ke knihovně, kde měl někde mít ukryté svoje poklady z dětství, kdy býval skautem. Že by mohly děti třeba bavit.
Požár všechno dorazil
Podle ohmataného zápisníčku naplánoval každý den, který jsme měli s dětmi strávit. Bojové hry, luštění hlavolamů, táborák. Ale jak už jsem psala, vše, co se může pokazit, se pokazí. „Hoří!“ zaslechli jsme k ránu. A opravdu. Sousedův dům byl zahalený kouřem. Asi usnul s cigaretou v ústech, či co.
Naštěstí se ho podařilo zachránit. O kousek dál totiž sídlili dobrovolní hasiči. Byli u něho coby dup. Soused musel do nemocnice, ale jeho domek byl z toho hašení mokrý jako houba.
My mu obstarávali jeho zvířenu čítající dvě kozy, králíky, slepice a také pejska, kočku a několik malých černých pašíků. Práce to bylo požehnaně.
Vnoučata se vyznamenala
Vnoučata se hned první den prázdnin tvářila dost otráveně. Nedivila jsem se jim. Místo moře taková pohroma! „Miláčkové, jste naše jediná spása, čekáme jen na vás, že nám konečně pomůžete!“ zvolal manžel upřímně.
Všimla jsem si, jak to ty naše malé rozmrzelce potěšilo. Obhlédli terén a rozdělili si práci.
„Dědo, měli bychom panu sousedovi vymalovat, aby se nevracel do takové špíny,“ prohlásila Anička a její sestra Janička hned doplnila: „A umýt okna. A také zasázet nějaké kytičky. Aby nebyl děda Pepa smutný, když vyhořel!“
A tak ráno děti vstávaly dřív než my. Pospíchaly. Měly toho hodně na práci! Nenudily se ani minutu a my také ne. Sousedův baráček jsme napřed museli vyvětrat a vysušit.
Příští rok dojde i na náš domek
Až večer došlo na naplánované hry a táborák. První měsíc prázdnin utekl jako zběsilý. Pobyt si děti prodloužily. Prý něco tak zábavného nikdy nezažily! Pozvaly si i kamarády, abychom to všechno stihli.
Kluci dokonce založili na internetu nějaký ten blog, či jak se tomu říká. Každý den fotili, co vykonali. Když se vrátil soused z nemocnice, nestačil se divit. Čekal ho uklizený a vymalovaný domek, kvetoucí zahrádka, spokojená zvířátka a oslava na přivítanou!
Děti všechno úžasně bavilo
„Děti, příští rok už k tomu moři určitě pojedeme,“ sliboval manžel, ale odměnou mu byly jen zklamané pohledy jeho vnoučat. „A to jako musíme? My bychom raději zase něco opravovaly!“ tvrdily děti a my začali s manželem přemýšlet o rekonstrukci našeho obydlí.
Práce tu bylo víc než dost! Třeba by mohly přiložit ruku k dílu. Myslím, že se naučily spoustu věcí, které by neznaly, kdybychom se váleli na pláži.
Jarmila K. (65), Cheb
