Rozvedla jsem se po dvacetiletém naprosto nefunkčním vztahu. Mám teď skvělého přítele, ale na exmanžela nemůžu zapomenout. Jeho nový vztah mi nedá spát.

První manželství bylo na zkoušku a z mladistvé nerozvážnosti. Jirka byl spolužák ze střední, dál pokračoval ve studiích na vysoké škole v Praze, a já zůstala doma.

Chtěla jsem s ním rodinu, ale on mi opakoval stále dokola, že musí nejprve dostudovat, a až potom si můžeme dovolit dítě. Hrozně se mi po něm stýskalo, když se mnou nebyl, a nudu a samotu po práci jsem ubíjela s kamarádkami na kávičce, vínečku a po diskotékách.

Tak jsem o svého prvního manžela přišla, když jsem se zamilovala na jedné z diskoték do Vency a požádala o rozvod. Byl to hasič a já si myslela, že tudíž čestný člověk. Jak jsem se spletla!

Brzy se ukázalo, že je ženatý se zdravotní sestřičkou a má s ní dvě děti. Chtěla jsem se vrátit k manželovi, ale tam už zabrala místo jiná – z Prahy.

A tak jsme se rozvedli a já zůstala sama. Byla jsem ještě mladá a říkala si, že mám celý život před sebou. Tak jsem nepovedené první manželství hodila za hlavu.

Toho už nedám!

Do druhého manžela jsem byla beznadějně zamilovaná od prvního dne, kdy jsem ho uviděla. Sympatický chlap s obrovským charismatem. Chodili jsme spolu rok, pak jsme spolu začali žít. Děti jsme chtěli.

Narodil se nám kluk a já byla šťastná, doufala jsem, že stejně to bude prožívat i Tomáš. Bohužel neprožíval. Pro něj měly přednost jeho zájmy, kamarádi a o společně strávený čas se mnou a synem neměl zájem.

Narodila se nám ještě dcera, a to už byla pro náš vztah konečná. Navzájem jsme se odcizili, celou tu dlouhou dobu jsem s ním zůstávala jen kvůli dětem, aby si nenesly trauma z rozvedeného manželství, aby nepřišly o tátu.

Jenže když jsem viděla, že si táta žije svým životem, přednější mu jsou kamarádi, podala jsem nakonec žádost o rozvod. Zpočátku si děti bral na víkend, posledních pět let ale tátu neviděly. Vím, že má přítelkyni, naši společnou známou.

Navždy mým pánem?

Ani já nejsem sama, také mám přítele, se kterým si rozumím, je to pravý opak mého bývalého. Mirek je vyloženě rodinný typ, má rád moje děti a ony jeho. Mohla bych být šťastná, že mám konečně funkční rodinu, ale ne, já pořád myslím na Tomáše.

Nežije daleko od nás, jednou za čas ho potkám, a když vidím, jak se k sobě mají s jeho přítelkyní, jak je šťastný, mám chuť po ní skočit a vydrápat jí oči. Štve mě, že mě nahradila po jeho boku, v jeho posteli, i v partě přátel.

Úplně se mi podlomí kolena, když je spolu vidím. V noci se budím a hlavou se mi honí nápady, jak mu ten vztah aspoň pokazit, když už ho pro sebe zpátky nezískám.

Nevím, jak se těch pocitů, myšlenek zbavit, vždyť já tím vlastně ubližuji i svému příteli, místo abych myslela na něj, myslím na exmanžela.

Už jsem dokonce vymyslela plán a zapojila do něho své dvě nejlepší kamarádky. Jedna je napojena na příbuzenstvo mé sokyně a stačí jen ve vhodné chvíli vypustit tu správnou fámu, aby se ta zamilovaní naivka chytla a přestala věřit ve svatozář svého Tomáše.

To by v tom byl čert, abychom to jejich šťastné vrkání nezničily. Ti dva spolu nebudou žít šťastně a spokojeně až do smrti!

Táňa (53), Ostravsko