S tátou se nedalo žít. Měla jsem ho ráda, ale chápala jsem, že pro mámu je tento způsob soužití k nevydržení. Byl samá ženská.
Máma mi dělala starosti. Po rozvodu zahořkla, zanevřela na muže, jako by to byli samí bídáci. Přitom nebyli, bídák byl táta, protože nenechal žádnou sukni na pokoji.
Vysvětlovala jsem jí, že všichni přece takoví nejsou, ona brečela, pila víno, hladila mě po vlasech a říkala: „Ty tomu ještě nerozumíš.“
Pravda, bylo mi jen devatenáct, ale chápala jsem, že táta je bohužel sukničkář, s nímž se fakticky nedá žít, ale že jsou mraky jiných, lepších. Jenomže mámě se nechtělo hledat.
Rozhodla jsem se tedy sehnat jí mužského, který by vyvrátil její přesvědčení, že jsou všichni muži mizerové.
Na plese
Skvělou příležitostí k seznámení byl můj maturitní ples. Tady se mohla naskytnout příležitost seznámit ji třeba s rozvedenými tatínky spolužaček. „Počkej, jen aby se nezhlídla v Horákovi,“ smály se holky. To bylo podle mého názoru vyloučeno.
Pan Horák byl mrzutý suchar středního věku, zapřisáhlý starý mládenec, učitel matematiky a biologie, kterého zajímali jen brouci, nikoli ženy. Alespoň se to o něm říkalo. Komické bylo, že máma se po celý ples bavila jenom s Horákem.
Nikdo nechápal, jak je to možné. Asi byla jeho typ. Moc jí to slušelo, vypadala mladě, a protože se jí učitel Horák, výjimečně milý, celý večer věnoval a něco do ní hučel, rozkvetla a v očích jí zazářily plamínky, které jsem tam celé roky nevídala.
„Zrovna ten trouba!“ smály se holky. „Jak se může tvoje máma celý večer tak dobře bavit s takovým sucharem?“
Puberta
Jenomže máma přesně takového suchara, jako byl Horák, potřebovala. Byl pro ni milionkrát přijatelnější nerudný pedagog i s tou jeho sbírkou mimořádně ošklivých brouků, než okouzlující proutník, jako byl táta.
Po maturitním plese jako by se máma vrátila do puberty. Čím dál častěji jsem ji nacházela stát u zrcadla a donekonečna si mumlat: „Ach jo, já vypadám. Sluší mi ta modrá sukně? Není lepší ta krémová? Nemám tu halenku zmuchlanou?
Proboha, mám oko na punčocháčích!“ Dělala mi radost. Lepší chovat se jako puberťačka než být pořád jenom nešťastná. Když se pak s Horákem vzali, uvědomila jsem si, že ten chlap bude vlastně můj otčím.
Bála jsem se, aby mi neporoučel nebo tak, ale nedělal to. Měl oči jen pro mámu a pro svou sbírku brouků. Moje máma byla konečně zase šťastná, a jen na tom záleželo!
Alžběta (66), Kolín
Moc pěkně se to četlo. Jsem ráda, že se Alžbětě podařilo mámě pomoci. Někdy si fakt ani neuvědomujeme, jak je důležité mít vedle sebe někoho, kdo nás podporuje.
To je krásný příběh! Je skvělý vidět, že se máma našla někoho, s kým je šťastná. Někdy člověk vážně potřebuje někoho, kdo ho pochopí.