Ranní pohled do zrcadla nevěstil nic dobrého. Povislé koutky úst a poprsí do pasu. Řekla jsem si, že tohle už nemíním dál snášet!

Svoje rozhodnutí jsem sdělila manželovi, ale on nechtěl ani slyšet. Prý, proč v našem věku utrácet. Ale kdo chce vypadat v šedesáti jako stará ježibaba? Vždyť celebrity, co na sobě nešetří a chodí pod kudlu několikrát ročně, vypadají k světu! Já samozřejmě nepotřebovala mít vizáž, jako nějaká filmová hvězda, to ne.

Ale chtěla jsem mít radost ze svého vzhledu, a ne nějaké komplexy. A tak jsme se s manželem hádali a hádali.

Manžel mi operace nechtěl dovolit

„Hedviko, jestli sáhneš na úspory, je mezi námi konec!“ zařval na mě jednou večer a já ztichla. Ráno jsme utíkala do banky a vybrala rovnou polovinu. Tu moji. S těmi penězi si snad mohu dělat, co chci? On ať si šetří na starobinec.

Já si chci peněz užít, dokud mohu. A tak jsem šla za jedním moc šikovným plastickým chirurgem a svěřila se mu se svým snem. Chci vypadat mladší a o hodně! On mě chvíli zpovídal a potom mi navrhnul plán operací.

Zuby, víčka, prsa, břicho. V tomto pořadí. Nejdřív jsem ale musela zhubnout deset kilo a začít cvičit. Prý aby se mi vytvořila svalová hmota a nebyla jsem jako sulc. Moje dospělé děti se mnou přestaly mluvit.

Radovala jsem se z krásných zoubků

„No, to máš za svoje sobectví!“ konstatoval manžel, který se mnou sice mluvil, ale ne moc hezky. Nemohl moje rozhodnutí strávit. Pro sebe ale utrácel celkem dost. Na důchod si pořídil nové auto a taky kolo za mnoho tisíc.

Prý chce žít aktivně. A já jsem podle něho neměla nárok si udělat trochu radosti? Vždyť by ho to mohlo těšit, že se chci ještě líbit. I jemu. Jenže, on už se na mě dávno nekoukal, tak mu to bylo jedno. Přiblížilo se datum první operace a ve mně byla malá dušička.

Jednalo se o ty zuby a já se bála, abych nakonec neskončila jen s umělým chrupem ve skleničce. Všechno ale dopadlo skvěle. Člověk by vůbec netušil, co takové krásné zubní implantáty dokáží s obličejem udělat!

Uznal to dokonce i ten můj bručoun, ale hned mě prosil, abych už s těmi experimenty skončila.

Našla jsem si mladšího

Já ale nemínila ustupovat. Hned další na řadě byla víčka a prsa. Byl to zázrak a skoro vůbec mě nic nebolelo. Tedy, jen peněženka, ta byla o hodně lehčí…Uplynul rok a já byla opravdu k nepoznání. Cítila jsem se skvěle.

Jen můj manžel byl čím dál nesnesitelnější. Vyčítal mi snad úplně všechno. A tak jsem dostala nápad. Po změně zevnějšku změním i chlapa! Nebylo to zas tak těžké, když jsem vypadala lépe než ve čtyřiceti. Prostě jsem si našla o deset let mladšího partnera.

Je na mě pyšný a všude se se mnou chlubí. Děti mi dávno odpustily. Jsou rády,, že vidí svoji mámu konečně spokojenou!

Hedvika V. (62), Pardubice