Říká se, že vděčnost a respekt vůči mamince se objeví samy, když žena porodí děti. V něčem jí sice začneme líp rozumět, ale říkáme si: „To já budu jiná, než moje máma.

Lepší!“ Zamyslete se, jestli jste prošla všechna čtyři stádia vývoje vztahu mezi matkou a dcerou.

Teprve když dcera projde všemi stádii, pochopí, jak moc je své matce vděčná, protože ona pro ni tolik udělala. Znovu si uvědomí svou vděčnost a v duchu se mámě ukloní. A všechno se zas usadí, jak má.

Protože jediné místo, kde se může dcera opravdu potkat se svou matkou, je ve vlastním srdci…

Pytel plný křivd

Jsou dcery, které i když se vdají, nepřeruší styky s matkou, jen aby se mohly dál hašteřit. Jiné jsou naopak tak obětavé, že jen kvůli matce porodí děti, protože ona si přeje vnuky. Jindy se spojení přeruší úplně, nevidí se a oběma se stýská.

Další by se chtěly od matky odpoutat, ale pocit viny to nedovolí. Také znáte tu ublíženost malé holčičky, která neměla dost máminy pozornosti? Ne v patnácti letech, ale, v pěti! Je to jako v tom vtipu:

„Když v pěti nemáte kolo a v pětadvaceti si koupíte Mercedes, stejně pořád platí, že jste v pěti neměli kolo“.

Jenže to „tenkrát“ už je nedostižné, a tak s sebou životem vláčíme pytel plný křivd. Jenže maminka udělala vše, co uměla. Pamatujte na to!.