To, že přání vyslovené ve chvíli, kdy vidíme padat hvězdu, se splní, není jen pověra.

Třikrát v životě jsem se přesvědčila, že na jednom jevu, označovaném obecně za pověru, něco opravdu je. Říká se, že spatříme-li padající hvězdu, máme si něco přát, a ono se nám to pak doopravdy vyplní. Já jsem měla tři taková přání a skutečně to vyšlo.

Vrátil se ke mně po letech

Bylo mi tenkrát krátce po třicítce, když mě opustil přítel, se kterým jsem plánovala strávit celý život. Upadla jsem do smutku a uzavřela se do sebe. Léčila jsem si srdce tím, že jsem vzpomínala na všechno hezké, co se mi přihodilo v minulosti.

Vzpomněla jsem si přitom na Martina, svého prvného kluka. Toho jsem pro změnu kdysi opustila já. Pak jsem si to vyčítala, ale už bylo pozdě. Jednou v srpnu, když byla jasná noční obloha, spatřila jsem, jak padá hvězda.

Uvědomila jsem si, že bych si něco měla přát – a chtěla jsem, aby se ke mně Martin někdy vrátil. Za tři týdny se mi můj první přítel skutečně ozval. Našel si mě přes jednu naši společnou známou. Nebyl zadaný, stejně jako já.

Zjistili jsme, že k sobě opravdu patříme. Martin už se mnou zůstal a do roka jsme se vzali.

Nový i zachráněný život

Chtěla jsem mít dítě jako většina žen. Zdálo se, že mi to nebude dopřáno. Nedařilo se mi přijít do jiného stavu. S přibývajícím věkem se zmenšovala šance na početí. Opět mi ale pomohlo samo nebe. Zase jsem viděla padat hvězdu a přála jsem si miminko.

Do měsíce jsem otěhotněla a potom v pořádku přivedla na svět syna. Do třetice pak padající hvězda zafungovala, když onemocněl můj otec. Vypadalo to s ním hodně špatně a lékaři mu dávali jen minimální šanci.

Už jsem se s ním v duchu loučila, ale znovu jsem spatřila padat hvězdu – a moje přání, ať se otec uzdraví, bylo vyslyšeno. Žil potom ještě dalších patnáct let. Dnes vím, že nemáme nikdy ztrácet naději, a že zázraky opravdu fungují. Stačí jen vidět padat hvězdu a vyslovit přání.

Radka B. (60), Teplice