Svět je malý a lidé si v něm kříží cestu i hodně zvláštními způsoby.

Dobré úmysly nemusí mít vždycky konec, jaký jsme si představovali. Zažila jsem to u nás v kanceláři, když jsme se pokoušely s kamarádkou Monikou najít partnera pro naši osamělou a smutnou kolegyni Lindu.

Chodili jí okukovat

Měla za sebou několikaletý vztah s přítelem, který se s ní nešetrně rozloučil ve chvíli, kdy řešila osobní krizi. Od té doby mužům nevěřila a často opakovala, že raději zůstane sama. To jsme nechtěly dopustit. Tajně jsme za ní s Monikou podávaly inzeráty.

Kdykoliv se na našem pracovišti objevil nějaký zajímavý muž, snažili jsme se nenápadně zorganizovat, aby si Lindy všiml. Vzhledem k tomu, že jsme pracovaly v budově velkého státního úřadu, kde se to návštěvníky jen hemžilo, příležitostí bylo dost.

Naše taktika ale vycházela jen částečně a nakonec jsme musely zvolit jinou metodu. Řekly jsme si, že když nechce Linda chodit za muži, budou muset muži chodit za ní. Párkrát se nám povedlo, že pánové chodili kolegyni nenápadně okukovat jako nějakou atrakci. A na jednoho z nich pak skutečně zabrala!

Vytáhla fotku a to byl průšvih!

Našemu ostrému zraku neušlo, že mezi Lindou a oním mužem přeskočila jiskra. Zanedlouho na ní čekal dole v recepci. A pak už se velká láska rozjela naplno. Byly jsme s Monikou nadšené, jak se nám to povedlo.

Po pár týdnech to vypadalo, že budeme mít další práci. Začala se nám hroutit jiná kolegyně, Blanka. Když se vyplakala, vytáhly jsme z ní, že její sestra se bude asi rozvádět, protože švagr si našel milenku.

Jakmile nám pak Blanka ukázala obrázek doposud šťastné rodiny, mě a Monice se podlomila kolena. Tím nevěrným švagrem byl právě muž, kterého jsme dohodily Lindě! Cesta zpátky už ale neexistovala.

Blanka zanedlouho odešla na jiné pracoviště, což bylo jediné štěstí. Asi by nám neodpustila, co jsme způsobily. Ono stačí, že si to vyčítáme my dvě, i když současně cítíme, že jsme někomu i pomohly.

Klára B. (45), Praha