Myslela jsem, že mám skvělého zetě. Byla to ale jen jeho přetvářka.
V den, kdy mi moje dcera Adéla poprvé představila svého budoucího manžela, jsem neměla ani ponětí, co Marek do jejího života přinese. Působil sympaticky, usmíval se, hned si dokázal každého získat.
Tehdy jsem si opravdu přála, aby po několika neúspěšných vztazích byl Marek pro dceru skutečně mužem na celý život.
Za pár let se změnila
Po půl roce skutečně následovala svatba. To už Adéla bydlela s Markem na opačném konci Prahy. Těšila jsem se na to, jak bude mít dcera šťastný život a jak se já ještě před padesátkou stanu babičkou.
Také manžel si s Markem dobře rozuměl, takže to vypadalo, že rodinná pohoda a štěstí budou jen vzkvétat.
Vnoučat jsme se ale jen tak nedočkali. Nechtěla jsem se na to Adély vyptávat, nicméně po pěti letech manželství už se taková otázka nabízela. Při rozhovoru na toto téma jsem si poprvé uvědomila, že mezi dcerou a Markem asi není úplně všechno v pořádku.
Netlačila jsem na podrobnosti, spoléhala jsem na to, že se mi Adéla svěří, jako to dělávala v době dospívání. Neušlo mi však, že se změnila, je zakřiknutější a uzavřenější. Marek se během našich setkání choval dál jako předtím: jako sebevědomý pohodář.
Omotal si ji kolem prstu
Až po čase jsem zjistila plnou pravdu o skutečné Markově povaze. Navenek se uměl přetvařovat a získávat sympatie. V soukromí se z něho ale stával neuvěřitelný manipulátor a tyran. Neměla jsem ponětí, že se Adéla dostala do takzvaného toxického vztahu.
Metodou biče a cukru si jí zeť omotal kolem prstu a ona se chovala tak, jak potřeboval. Na začátku jejich vztahu si Adéla přála otěhotnět, což Marek kategoricky zamítl.
Potom, když se situace obrátila a dítě si přál on, nadával jí za to, že nemůže přijít do jiného stavu.
Adéla mi prozradila, že od manžela chtěla často utéct, ale nenašla k tomu sílu. Její vzpouru vždycky nějak zarazil. Až poté, kdy došlo skutečně k domácímu násilí a dcera se u nás objevila s modřinami ve tváři, bylo jasné, že se vše vyhrotilo na maximum.
Osudný výlet
Adéla tehdy odmítla se k Markovi vrátit, ale nehodlala na něho ani podat žalobu. Rozhodně se ale chtěla rozvést. Viděla jsem ovšem na ní, jak bojuje sama se sebou. Jedna její část by ráda v tom vztahu pokračovala, protože si vzpomínala jen na to dobré.
Nějaký čas se jí dařilo odrážet Markovo naléhání, které na ni vyvíjel prostřednictvím telefonů, SMS zpráv i dopisů. Když už to vypadalo, že je dcera opravdu z toho škodlivého vztahu venku, došlo k něčemu špatnému.
Marek na ni počkal na ulici, choval se pokorně, omlouval se a sliboval lepší budoucnost.
Pozval Adélu na výlet, během kterého by si všechno vyříkali. Já jsem o tom nevěděla, jinak bych to dceři vymluvila. Adéla se bohužel nechala přesvědčit a na ten výlet jela. Už během cesty zpátky se ale stačili s Markem pohádat. Zeť nezvládl řízení a havaroval.
Zatímco on sám vyvázl celkem bez zranění, Adéla utrpěla komplikovanou zlomeninu nohy. Znamenalo to opravdu definitivní konec. Marek, na kterého uspořádal manžel téměř trestnou výpravu, se stáhl a s rozvodem souhlasil.
Po rozvodu se odstěhoval a už jsme o něm slýchali jen zprostředkovaně. Adéle zůstaly po havárii trvalé následky, špatně chodí a na tu zraněnou nohu kulhá. Dalších vztahů už se bála, až později si našla přítele, se kterým dnes žije.
Děti nemá a ani už o tom nepřemýšlí. Já její příběh vyprávím jako varování před zdánlivě příliš sympatickými muži. Nikdy není jisté, nakolik je to přetvářka a zda se za zavřenými dveřmi nezmění v tyrana.
Jana K. (64), Praha
