Byli jsme na vesnickém plese a náramně se bavili, když vtom se na parketu objevil nečekaný host – naše fenka německého ovčáka Brita.

Všichni ve vesnice se na ten bál těšili. Byla to velká událost. Hrála tam skvělá kapela, alkohol byl za poloviční cenu než obvykle, a byla tam také tombola o nejrůznější pěkné ceny.

Každý z vesnice do ní vždy něco dal, a tak se každý rok urodilo dostatek zajímavých věcí, které jedni nepotřebovaly a druhým udělaly radost.

Vesnický bál

Před deseti lety jsme na ples poprvé vzali i naše děti. Dceři Lucce bylo tenkrát třináct let a těšila se, jak se na ples vyparádí. Synovi Lukášovi bylo dvacet a chtěl vzít na ples svoji dívku.

Moji maminku, která už měla své roky, jsme nechali doma. Říkala, že na nějaké tancovačky už je stará a že se bude raději v klidu dívat na televizi. Manžel se synem vyrazili dříve, aby zabrali dobré místo, já jsem dceři ještě pomáhala s úpravou účesu a líčením.

Na vesnici je totiž i obyčejný bál akcí, která si zaslouží velkou přípravu a dlouho se pak o ní vypráví.

Věrná společnice

Mohlo být kolem půlnoci, zábava byla v plném proudu, když se ve dveřích sálu nečekaně objevila naše fenka Brita. Bylo jí už jedenáct let a po smrti mého táty to byla nejvěrnější společnice mojí maminky.

Tvořily nerozlučnou dvojku. Chodily spolu na dlouhé procházky po okolí, dokonce s ní maminka chodila i do večerky nebo na poštu.

Pozdvižení

Všichni ve vesnici Britu znali a měli ji rádi. Brita se od maminky nikdy nehnula ani na krok, proto mě její přítomnost na plese poněkud zaskočila.

Protože se ale všichni přítomní k Britě seběhli a začali ji hladit, někteří přiopilí jedinci s ní dokonce chtěli tancovat, dál jsem nad tím moc nepřemýšlela.

Veselí pokračovalo

Brita se okamžitě stala zdrojem všeobecného veselí. Nikoho z nás v tu chvíli nenapadlo, že by za jejím příchodem mohlo být něco víc. Že nám přiběhla sdělit, že je moje milovaná maminka v ohrožení života.

Napadlo to až naši Lucku, která byla na rozdíl od nás dospělých střízlivá, a proto si všímala signálů, které k nám Brita vysílala.

Dcera měla špatný pocit

Fenka na nás upínala pohled a snažila se nás přimět, abychom ji následovali ke dveřím. Pochopila to právě až naše Lucka, a tak nás přemluvila, abychom se běželi podívat domů, jestli se náhodou něco nestalo.

Ještě, že jsme to udělali. Když jsme přiběhli domů, našli jsme maminku, jak leží v obýváku. Těžce dýchala a jen stěží vnímala, co se kolem ní děje. Nemohla se pohnout a píchalo jí na prsou.

Na poslední chvíli

Manžel okamžitě zavolal záchranku, zatímco já a děti jsme se maminku pokoušeli udržet při vědomí. Omývali jsme ji studenou vodou, lehce s ní třásli a neustále na ni mluvili. Dokonce i Brita se přidala a neustále mamince oblizovala tvář.

Sanitka přijela za pár minut, což bylo štěstí. Jak jsme se později dozvěděli, stačilo čtvrthodiny zpoždění a maminku by se už nejspíš zachránit nepodařilo. A tak díky naší Britě tady s námi maminka stále ještě je.

Jako odměnu za svůj čin pak dostala nejednu pořádnou kost.

Jitka H. (56), východní Čechy