Byl to velký sportovec, dokázal se točit ve svém kolotoči celou noc. Jednou nám utekl, ale to asi jen proto, aby pokousal nenechavého zloděje.

Když syn přinesl Borise, ztropila jsem povyk, že žádnou krysu doma nechci! „To není krysa, ale potkan,“ poučil mě syn a hrdě si tu bílou obludu nesl do pokoje.Představa, že budu sdílet byt s hlodavcem, a k tomu tak velkým, ve mně vzbuzovala odpor.

„Svůj pokoj si budeš uklízet sám!“ oznámila jsem.

Ale věděla jsem, jakého nepořádku je můj syn schopen, tak mi bylo jasné, že mu dříve nebo později uklidím.S nenávistí jsem si prohlížela tu obludu, která chroupala v kleci nějaké pochutiny, co jí tam syn nastrkal.

Klec jsem obcházela v dostatečné vzdálenosti, jenže… syn nebyl v čištění klece svého mazlíčka důsledný, a tak se mezi námi rozpoutala válka, že musí Borisovi klícku častěji čistit.Nejstrašnější ale bylo, když se syn procházel s potkanem na rameni po bytě a bral si ho do postele.

Několikrát se stalo, že potkan z klece utekl a občas na mě odněkud vykoukl.

Nesnášela jsem ho a doufala, že ho nakonec syn někomu daruje nebo se potkan zaběhne a nikdy nevrátí.Boris ale u nás prosperoval, příšerně žral, ale zároveň také pilně cvičil, zejména v noci běhal ve svém kolotoči. Jednou se ale stalo něco, co nečekal to nikdo. Boris se ukázal jako hrdina.

Mazaný útok na lupiče

Ten den nebyl k nalezení.Marně jej syn lákal na různé dobrůtky. Boris se neukázal. Nezbylo, než jít spát. Ve tři ráno se ale začaly ozývat z obýváku podivné zvuky, posléze rány a nakonec křik. Manžel vyskočil z postele. Někdo u nás je!

Rychle se chopil mobilu a volal synovi, aby v žádném případě nevycházel z pokoje a zamkl se.My se zamknuli taky a volali policii. Přijeli okamžitě a zloděje chytili. V obývacím pokoji bylo boží dopuštění.

Listy mé monstery, která vyrostla obřích rozměrů, se povalovaly po zemi. Všechny překousané od Borise.Na lupiče to ale zapůsobilo.. Když se na něj ve tmě vrhly obrovské listy, zloděje to vyděsilo.

A když jej navíc něco kouslo do ruky a ze tmy na ně svítily krvavě rudé oči synova mazlíka, propadl panice. A dal se na útěk.

Tak nám náš chytrý potkan Boris zachránil majetek. Od té chvíle jsem vzala Borise na milost, občas mu koupím něco dobrého na zub a dokonce vyčistím jeho klícku. Do ruky ho ale neberu.

Přece jen je to velká a po dvou letech u nás pořádně tlustá myš.A těch se já bojím.

Jiřina (43), Třebíč .