Říká se, že ten, kdo uteče smrti, se dožije dlouhého věku. U mého otce se tohle staré pořekadlo opravdu naplnilo.

Stalo se to před mnoha lety. Tatínek tehdy unikl o vlásek smrti, a tak od té doby slavíme i jeho druhé narozeniny.Letos oslaví koncem června ty krásné patnácté, a osmdesáté o měsíc později.

Tehdy před patnácti lety stačilo velice málo a už by tu s námi náš tatínek a dědeček nebyl…

Vedro k nepřečkání

Táta pracoval jako brigádník, aby si přivydělala nějakou tu korunu ke svému důchodu.Bydlel s námi v domku, který na nás po smrti maminky přepsal. Žádné velké plány jsme ten den neměli, v tom horku se dalo totiž jen odpočívat.

Tatínek autobusem, kterým běžně jezdíval, nepřijel a nepřijel ani za hodinu.Nejdříve jsem se na něho zlobila a myslela si, že zašel někam na orosené pivečko. Několikrát jsem se mu snažila dovolat, ale mobil nebral.

Zavolala jsem tedy jeho kolegovi, se kterým jezdil.

A tak jsem se dozvěděla, že otec do autobusu nastoupil, ale během jízdy se mu udělalo nevolno, tak se rozhodl, že vystoupí, trochu se nadýchá čerstvého vzduchu a počká na další spoj, který měl jet za necelou hodinku.Kamaráda nenapadlo, že by měl raději vystoupit s ním.

Spěchal domů k manželce. Stěží by prý totiž svůj pozdní příjezd vysvětloval a dokazoval, že neseděl v putyce U veselé Anduly.

Vnitřní hlas mi velel, abych nastartovala auto a vydala se po trase autobusu.Zhruba v polovině cesty jsem už z dálky viděla u zastávky skupinku lidí. Zastavila jsem. V rukách mladého policisty jsem uviděla tašku, která byla podobná té, kterou nosil otec.

Šla jsem přímo k němu. Klepaly se mi ruce, hlas i kolena.Ptal se, kdo jsem. Odpověděla jsem, že dcera toho člověka, jemuž patří věci, které drží …

Vyspával opici?

„Vašeho otce před chvílí odvezla sanita,“ sdělil mi. Ukázal mi na dva mladé lidi, kteří seděli v trávě a řekl: „Ti dva zachránili vašemu otci život.“ Šla jsem jim poděkovat a chtěla jsem na ně kontakt, abych se jim mohla nějak odměnit.

Jen se pousmáli a řekli, že to byla samozřejmost. Tatínek ležel na zastávce více než hodinu. Naštěstí nedošlo k zástavě srdce hned.Všichni si mysleli, že je opilý. Za tu dobu zastávkou prošly desítky lidí a nikoho nenapadlo, že ten člověk může umírat.

Až když k němu přišel ten mladý pár. Lékař mi potvrdil, že když záchranka přijela, tatínka od smrti dělily vteřiny.Do práce se už otec nevrátil. Časem se ale zmátořil a dnes je z něho náš čiperný pradědeček.

Katka (53), Tábor .