Měla to být oslava Pálení čarodějnic, seděli jsme kolem ohýnku a popíjeli, po půlnoci nás ale napadl podivný černý pták jako z hororu.

Pálení čarodějnic pro nás vždycky znamená velkou zábavu a radost až do rána.Už léta se scházíme na bývalém fotbalovém hřišti, rozdělají se ohýnky a bývá tu i řetízkový kolotoč.

Když je tma, ohně svítí, kolem nich posedávají různé skupinky, hraje muzika a nad tím vším se točí téměř neviditelný řetízkáč.Vypadá to magicky. Jako když vám nad hlavou opravdu létají čarodějnice na košťatech. Je to taková milá zábava.

Nechápu, co to tentokrát přiletělo za bytost, která mě napadla.

Mohlo být slabě po půlnoci, všichni dospělí už byli opojeni alkoholem, bylo tam ale stále dost dětí, kteří si užívali možnost ponocovat.Zírala jsem dlouho do ohně a pak koukala na řetízkový kolotoč nad hlavou. Tu noc byl dokonce úplněk a měsíc nádherně zářil.

Zadívala jsem se na něj a bývala bych zírala dlouho, kdyby ho nezastínilo cosi velikého.Hrozně jsem se lekla, že se někdo utrhl z kolotoče i se sedačkou a řítí se na mě. Jenže v tu chvíli jsem už viděla žluté oči a šklebící se obličej. Drápy se mi zaryly do ramen.

Byla to sousedka?

Slyšela jsem, jak mi za opeřená potvora větší než krkavec nebo dokonce sova, chrčí do obličeje: „Co čumíš?“ Pak mě to několikrát klovlo do čela.Byla jsem tak ochrnutá hrůzou, že jsem se nezmohla na nic.

Naštěstí zareagoval kamarád, který to popadl a odhodil daleko od nás. „Co to bylo?“ všichni jsme byli v tu ránu na nohou a střízliví. Ta potvora se rozběhla do vysoké trávy a mířila rychle ke křoví.Chlapi sebrali baterky a běželi za tím. Upalovalo to k lesíku.

Znovu se to už nevzneslo do vzduchu. Říkali jsme si, že je ten pták nejspíš zraněný. Byl ale velmi hbitý a ve tmě navíc špatně vidět.

Nakonec jsme honby nechali a vrátili se k ohništi.Tam jsme diskutovali o tom, jaké zvíře tohle mohlo být – jestli krkavec, sova nebo snad obří netopýr?

„Každopádně jsem s tím praštil o zem,“ chválil sám sebe kamarád, který mě zachránil před vyklováním mozku.O našem podivném zážitku věděla druhý den celá vesnice. Co ale bylo zvláštní?

Moje sousedka, se kterou se léta nenávidíme, se za dva dny belhala k doktorovi celá pomlácená. Prý spadla ze schodů do sklepa.Už dlouho si s manželem říkáme, že to je čarodějnice, tak na tom možná opravdu něco bude.

Karla (51), Vysočina   .