Měla to být původně legrace, ale změnila se v hrůzostrašný zážitek.
Jako třída na střední škole jsme byli dobrou partou, a proto jsem se na pravidelné srazy po pěti letech vždy těšila. S některými spolužačkami jsem se stýkala po celou dobu.
Občas jsme si vzpomněly na Petra, jednoho studenta ze stejného ročníku, ale jiné třídy. Ten ve druháku spáchal sebevraždu kvůli nešťastné lásce. Miloval Evu, dívku, která chodila do třídy s námi.
Chtěli jsme ji vystrašit
Na každém tom srazu padla o Petrovi zmínka. Nejinak tomu bylo i na onom víkendovém, který se konal po dvaceti letech v jednom vesnickém penzionu. Radost ze setkání byla tentokrát větší než obvykle, takže se opravdu hodně pilo.
Romana, jednoho ze spolužáků, napadlo, že bychom mohli společně vystrašit Evu, která už měla celkem dost vypito. Chtěl si zahrát na Petrova ducha a v děsivém převleku za pomoci prostěradla a mrtvolně nalíčeného obličeje na Evu zaútočit.
Bohužel se nenašel nikdo z nás, kteří jsme o tom věděli, kdo by mu to vymluvil. Byl to hloupý nápad a jeho důsledky se brzy projevily způsobem, jaký jsme nečekali.
Objevil se podivný přízrak
Počkali jsme, až si Eva půjde ven na tmavý dvůr zakouřit cigaretu. Zpoza rohu penzionu pak na ni vybafl převlečený Roman se slovy, že je duch Petra a jde se pomstít. Eva zareagovala tak, jak se dalo čekat, s křikem se dala na útěk.
Nejprve nás to pobavilo, potom nám ale ztuhla krev v žilách. Za Romanem se totiž objevil podivný přízrak. Vznášel se nad zemí a měl skutečně Petrův obličej, tak jak jsme si ho ze školy pamatovali.
Přízrak se choval rozzuřeně a šel po nás. Rozutekli jsme se s křikem do tmy. Duch nás nejprve pronásledoval, ale potom se před našima očima rozplynul. Rázem jsme všichni vystřízlivěli a někteří dokonce ještě tu noc z penzionu odjeli. Já jsem do rána neusnula. Těch několik strašných minut budu mít před očima už asi navždy…
Dana R. (55), Ostrava