Je asi lépe, když některé věci zůstanou utajené. Dovedou zkazit minulost.

Naše třída z devítiletky se scházela pravidelně každých pět let. Já jsem se ale na řadu těch srazů nedostala. Vždy to s něčím kolidovalo. Dvakrát se termín strefil do doby, kdy jsem byla krátce po porodu, jednou do zahraniční dovolené.

Až když děti vyrostly, mohla jsem se konečně začít setkávat s bývalými spolužáky pravidelně.

Nikdo netušil, proč to udělala

Hned to první setkání byl trochu šok, protože jsem – jak se to někdy stává – některé spolužáky nepoznala. Léta udělala své. Nakonec jsem všechny identifikovala. Občas to byl smutný pohled.

Ti energičtí kluci, kteří věčně zlobili, kteří sportovali a po kterých jsme my dívky občas toužily, se v pětačtyřiceti proměnili v tělnaté, proplešatělé pány, co si už jen stěžovali na život.

Byla jsem zvědavá, jestli se v průběhu vzpomínání vrátíme k jedné tragické události, která nás všechny zasáhla, když jsme byli v osmé třídě. Tehdy naše spolužačka Jarka, vzorná žákyně a jedničkářka, začala mít problémy.

Pak jednoho dne nepřišla do školy a nikdo nevěděl, co s ní je. Našli jí mrtvou v lese za městem. Spolykala prášky. Nikdo nevěděl proč. Říkalo se, že to bylo z nešťastné lásky.

Nechtěla jsem tohle téma v rámci všeobecné zábavy otevírat, ale pravdou bylo, že jsem na Jarku během těch let často vzpomínala. Ve školce a na prvním stupni jsme byly nejlepší kamarádky, pak jsme se trochu odcizily. Hodně pro mě znamenala.

Překvapila mě jejich reakce

Na přetřes přišli také samozřejmě naši učitelé. Pustila jsem se do hovoru se dvěma spolužačkami, s nimiž jsem se kdysi moc nestýkala. Vzpomínaly jsme na naši třídní, kterou jsme měli všichni rádi. Ta už bohužel zemřela, jak jsem se dozvěděla.

Rozesmutnilo mě to, ale nic to nebylo proti šoku, který mě toho večera ještě očekával. Stočila jsem řeč na učitele tělocviku a češtiny. Jmenoval se Fára a byl hodně oblíbený. Všichni kluci ho uznávali, všem holkám se líbil.

Byl to krasavec filmového typu, velký sympaťák. Proto mě překvapilo, jak na jeho jméno najednou spolužačky reagovaly. Dívaly se na sebe překvapeně a potom jedna z nich prohlásila, že jsem vlastně nebyla na předchozích srazech a nic nevím. Jejich reakce mě poněkud zmátla a chtěla jsem samozřejmě vědět, co tedy nevím.

Nebyla jedinou obětí

Důvod, proč tehdy Jarka spáchala sebevraždu, byla nešťastná láska. zamilovala se právě do učitele Fáry. Ten, ačkoliv byl ženatý a měl malé dítě, s ní začal mít tajný poměr – s nezletilou! Prostě ji zneužil a potom jí nechal.

S duší čtrnáctileté holky to pořádně zamávalo. Neunesla to. Nedokázala se přes to přenést. Musela se cítit zahanbeně, nešťastná, k ničemu. Nebyl ale nikdo, komu by se svěřila. To mi bylo v tu chvíli jasné, zatímco jsem se z té informace vzpamatovávala.

Zajímalo mě, jak se na to vlastně přišlo. Během našeho pobytu na devítiletce určitě ne. Jen jsem si pamatovala, že učitel Fára se potom odstěhoval. Také další vysvětlení bylo zdrcující. Před deseti lety Fárovi zjistili, že má rakovinu.

Mělo to velmi rychlý průběh. Než zemřel, nechal po sobě dopis na rozloučenou, ve kterém tu dávnou aférku přiznal a omlouval se Jarčiným rodičům. Jarka nebyla jedinou dívkou „pod zákonem“, kterou svedl, ale u žádné další to nevedlo k tak tragickým následkům.

Zdálo se, že v případě Fáry, jak se říká, boží mlýny opravdu mlely. Další sraz třídy se bude konat za rok a já pořádně nevím, jestli tam mám jít. Po tom minulém jsou moje vzpomínky na školní léta už napořád pošpiněné!

Monika B.(49), Plzeň