Povahové vlastnosti druhého člověka někdy bohužel člověk odhalí pozdě.  

Dlouho po rozvodu jsem byla sama a vztah mi už opravdu chyběl. Když k nám do továrny nastoupil nový manažer, okamžitě jsem se do něho zamilovala. Nebyla jsem sama, Roman se líbil i vdaným kolegyním.

Obdiv se měnil v nejistotu

Roman byl dominantním typem muže, který nad sebou nesnese žádnou autoritu. Od ostatních mužů se hodně lišil. Z řečí jsem se dozvěděla, že je rozvedený a tudíž volný.

Doufala jsem, že si mě všimne, i když mi bylo jasné, že v pětačtyřiceti nemůžu prožívat tu samou lásku, jako kdysi v osmnácti. Roman brzy poznal, že mě přitahuje. Brzy jsem se dočkala i pozvání na schůzku a samozřejmě jsem neřekla ne.

Začali jsme spolu chodit a Roman se ke mně brzy nastěhoval. Svůj byt pronajímal. Postupně jsem ale začínala ztrácet tu jistotu, s jakou jsem ke svému novému příteli nejprve obdivně vzhlížela. Choval se nevypočitatelně.

Jeho dominance se projevovala i nepěknými způsoby. Často zdůrazňoval, že má vyšší vzdělání než já – pracovala jsem jako běžná kancelářská síla, zatímco on měl vedoucí postavení. Všechno muselo být po jeho, jinak se urážel, trucoval nebo byl slovně agresívní.

Nebyla jsem mladá holka a on nebyl mladý kluk, abych si naivně namlouvala, že ho změním.

Všichni to viděli!

Čím víc jsem se ze vztahu snažila vycouvat, tím byl Roman nepříjemnější. Když jsem mu řekla, aby se odstěhoval, věděl, že to znamená konec. Už jsem litovala toho, že jsem se na tu první schůzku nechala pozvat. Roman pochopil, že s ním vážně nechci dál být.

Reagoval po svém. Na závěr našeho vztahu mi udělal velkou ostudu v kanceláři. Přišel, když tam byly všechny kolegyně. Teatrálně vyndal z kapsy dva snubní prstýnky. Řekl, že si mě chtěl vzít, ale poznal, že si to nezasloužím.

Jeden z prstýnků pak přede všemi hodil na zem, rozdupal ho a zničil. Po téhle scéně jsem raději dala výpověď. Sama být nechci, ale na výběr partnera si dám příště opravdu pozor!

Jana R. (46), Děčín