Mezilidské vztahy se během času různě mění a vyvíjejí. Někdy ale bohužel od lepšího k horšímu.

Měla jsem za sebou více než třicetiletý vztah s mužem, kterého jsem si v mládí sama vybrala. Po celou tu dobu jsem si říkala, jakou jsem udělala dobrou volbu.

Nejprve to byl ráj

Vladimír byl opravdu partnerem k pohledání. Vedle něho jsem se cítila šťastná a v bezpečí. Postupně se nám narodily dvě dcery, ty se provdaly a odstěhovaly. Z města jsme se pak přestěhovali na venkov do malého rodinného domku.

Vladimír podnikal a já mohla pracovat z domova, takže nám město vůbec nechybělo.

Měli jsme i dobré sousedy z obou stran. Zejména s Arnoštem a Helenou, o něco mladším manželským párem po levé straně jsme si bezvadně rozuměli. Do těchto sousedských vztahů ale jednoho dne zasáhla smrt.

Arnošt dostal infarkt, několik týdnů strávil v nemocnici v kómatu a pak to jeho oslabené srdce vzdalo.

Soustředili jsme se na to, abychom Heleně pomohli překonat to těžké období. Byla jsem ochotná pro ni udělat cokoliv. Jak se ale ukázalo, můj muž té snahy projevil až příliš.

Anonym měl pravdu!

Na to, že Vladimír se dal tajně s Helenou dohromady, mě upozornil anonymní dopis. Nejprve jsem tomu nechtěla věřit, ale pak jsem jednoho dne tajně manžela sledovala. Spatřila jsem ho, jak k sobě opravdu naši sousedku pevně tiskne v objetí.

Bylo jasné, že mezi nimi něco je. Večer jsem tedy na Vladimíra uhodila přímo. Nesnažil se ani zapírat a o to víc všechno bolelo. Vypadalo to, že na odhalení snad dokonce i čekal. Přišel s návrhem na rozvod.

Řekl, že mi nechá náš domek, ale to jsem odmítla. Nedokázala bych se denně dívat přes sousední plot na dva lidi, kteří mě zradili. Dopadlo to nakonec tak, že jsem se přestěhovala zpátky do města, Vladimír náš dům prodal a vyplatil mě.

Od té doby uplynulo už osm let, ale pořád mě to ještě bolí, i když mám dnes přítele a jsem oproti minulosti už znovu šťastná.

Petra R. (63), Plzeň