Setkali jsme se s nevysvětlitelným jevem, který se opakoval každý den.
Poté, co jsme s Vaškem, mým manželem, odešli oba do důchodu, trávili jsme jaro, léto a podzim na chatě na venkově. Do městského bytu jsme se vraceli jen na zimu.
Bylo nám oběma už skoro sedmdesát, ale neměli jsme žádné vážné zdravotní potíže, takže jsme si pobyt na čerstvém vzduchu tři čtvrtiny roku užívali. Loni na jaře nám ho ale začal znepříjemňovat tajemný úkaz.
Vtipálek to nebyl
Jednoho rána jsem na okně chaty spatřila tajemný nápis. V první chvíli jsem si myslela, že Vašek krátce předtím jen tak zadýchal sklo a něco tam nakreslil. Jenže manžel o ničem nevěděl a nápis namalovaný na mokrém skle stále přetrvával.
Vypadalo to jako nesmyslné sdružení číslic a písmen. Oba jsme s manželem četli „2271750aknel“. Vůbec jsme netušili, co by to mohlo znamenat a jak se tam ten nápis objevil. Stále nechtěl zmizet, takže jsem nakonec okno umyla.
Nikdy předtím jsem se s nějakým nevysvětlitelným nebo nadpřirozeným jevem nesetkala. Měli jsme s Vaškem celý den o čem povídat. Druhý den nás ale čekalo ještě větší překvapení. Úplně stejný nápis se objevil na okně znovu.
Manžel vyjádřil podezření, jestli jsme se nestali obětí nějakého vtipálka z okolí. Tuhle možnost jsme ale mohli vyloučit, protože nápis byl na okně napsaný zevnitř. Tvořila ho úplně ta samá skupina čísel a písmen.
Začali jsme připouštět, že se v naší chatě odehrává něco záhadného. Už jsme se tam najednou necítili tak bezpečně.
Soused to částečně rozluštil
Tajemný nápis se objevoval každý den a my jsme si to pořád neuměli vysvětlit. Když jsem ho smazala, ten den už jsme ho na okně nespatřili, ale vždy následující dopoledne tam byl znovu. Pokoušeli jsme se ho rozluštit, ale na nic jsme nepřišli.
Vašek přišel s nápadem, že se může jednat o nějaké telefonní číslo, jenže když jsme ho zkusili vytočit, nic se neozvalo.
Rady si s nápisem nevěděly ani různé návštěvy, které jsme občas přijímali – ať už se jednalo o naše blízké nebo lidi z okolí a z jiných chat. Většinou si všichni mysleli, že se jedná o nějakou naši hádanku nebo legraci.
Nikoho jsme úplně nepřesvědčili, že s nápisem na okně nemáme opravdu nic společného. První krok k pokusu o vysvětlení udělal jeden ze sousedů. Napadlo ho něco, co jsme mohli udělat dávno sami. Přečetl písmena pozpátku a vyšlo mu dívčí jméno „Lenka“.
Částečně se tím nápis rozluštil, moudří jsme z něho ale stejně nadále nebyli. A všechno se ještě zkomplikovalo po dvou týdnech, když se záhadný nápis najednou změnil. Místo původní kombinace čísel a písmen tu byla nová: „2371055azeret“.
Překvapení po telefonu
Tentokrát nám netrvalo dlouho, abychom si uvědomili, že písmena tvoří opět převrácené dívčí jméno, Tereza. Jenže tím naše pátrání opět skončilo. Po celý začátek léta se objevoval už jen ten druhý nápis. Zvykli jsme si na to jako na běžnou věc.
A pak se jednoho červencového dne nápis neobjevil. Toho odpoledne mi zavolala dcera s překvapivou novinou. Vnučka Martina, která žila s přítelem v Praze, přivedla na svět dítě, holčičku.
Byla jsem trochu v šoku z toho, že jsem se stala prababičkou, aniž bych vůbec věděla, že vnučka je těhotná. Ještě větší šok jsem pak zažila, když jsem se dozvěděla, že holčička se jmenuje Tereza.
V tu chvíli jsem si vybavila onen nápis a došlo mi, že je 23.července. Dcera mi pak řekla, že malá Terezka se narodila krátce před jedenáctou. Najednou bylo všechno jasné. Nápis byl oznámením o tom, kdy se pravnučka narodí a jak se bude jmenovat.
Později mi Martina potvrdila, že původní termín byl o den dříve a nejprve měli vybrané jméno Lenka. Dodnes ale netuším, jaké tajemné síly nám tu zprávu oznamovaly!
Monika B., (69), Plzeň
