Obětovala jsem svému muži spoustu let, ale on si toho nedokázal vážit.
Tím, že jsem si kdysi vzala Miloše za manžela, se mi splnil studentský sen. Byla jsem do něho tajně zamilovaná dávno předtím, než si mě vůbec všiml. Chodil do vyššího ročníku stejné střední školy. Sama bych si bývala netroufla oslovit.
Když mě jednoho dne nečekaně pozval na rande, zdálo se mi to jako nešťastnější den v životě.
Žil si podle svého
Nezůstalo u jednoho rande. Chodili jsme spolu tři roky a moje zamilovanost přetrvávala. Pak jsme se vzali a ze mě se stala hodná manželka, která chtěla pro svého životního partnera vždycky to nejlepší. Nemohla jsem ovšem tvrdit, že tento přístup byl oboustranný.
Láska dokáže zaslepit oči a tak mi opravdu dlouhá léta nedocházelo, jaký je vlastně Miloš v jádru sobec. Byla jsem ráda, že ho mám a že s ním mám dvě děti. O ničem jiném jsem nepřemýšlela.
Nikdy mě nenapadlo, že mi Miloš vlastně s ničím nepomáhá, že celá domácnost visí jenom na mně. Nechal mě klidně tahat těžké věci i v době, kdy jsem byla v jiném stavu.
Já jsem ale měla dojem, že to tak má být. A kolem mě nebyla žádná kamarádka, která by mi alespoň trochu otevřela oči. Nejenom, že mi Miloš nepomáhal, ale žil si vlastně celou tu dobu podle svého.
Měl na rozdíl ode mě spoustu volného času, který věnoval kamarádům a svým koníčkům. Já jsem se v podstatě stala služkou. Začala jsem to chápat až postupem času.
Jednoho dne jsem si naplno uvědomila, jak jediným člověkem, který se o všechno stará a vše zajišťuje, jsem já. Pochopila jsem také, že Miloš si na takový způsob života zvykl a rozhodně ho nebude chtít měnit.
Zjistila jsem dvě věci
Zkusila jsem prosadit si trochu více volnosti a uvést věci do přirozeného stavu. To se ovšem Milošovi vůbec nelíbilo a dával to najevo. Dokázal s lidmi manipulovat. Když bylo zapotřebí, tak uměl zalichotit, jindy zase vyčítat. Ještě dlouho se mu dařilo držet mě tam, kde potřeboval.
Teprve v době, kdy už se obě děti definitivně osamostatnily, sebrala jsem odvahu vzbouřit se. Nejprve jsem odjela za jednou kamarádkou, kterou jsem už dávno chtěla navštívit. Bydlela na druhém konci republiky.
Miloš o tom, že se vzdálím na několik dnů, nechtěl ani slyšet, ale tentokrát mi už v ničem nezbránil.
Prostě jsem se sebrala a odjela. Po týdnu jsem se vrátila a čekaly mě dvě věci. Za prvé to byl proud výčitek, jak jsem mohla Milošovi něco takového provést – že prý jsem bezohledná a už ho nemám ráda.
A za druhé to bylo poznání, že můj kdysi tak vytoužený manžel není vlastně schopný se o sebe postarat. Tehdy se definitivně rozbily poslední kousky mých růžových brýlí.
Pomsta mu nevyšla
Brzy nato přišly vánoční svátky, kdy jsme oba ještě udržovali klidnou atmosféru. Když nás po Štědrém dnu navštívili syn a dcera se svými partnery, Miloš si jim postěžoval, jak jsem se vůči němu zachovala. Po odjezdu dětí zavládlo napětí, které se stupňovalo až do Silvestra.
Manžel se rozhodl, že ho stráví se svými kamarády, poprvé beze mě. Bylo evidentní, že to má být pomsta za moji předešlou týdenní nepřítomnost. Postavila jsem se k tomu celkem lhostejně.
Na Nový rok si má člověk dávat nějaká předsevzetí. Já jsem si jedno dala: a sice, to, že už s Milošem dál nebudu. Už mi definitivně došla trpělivost a nikdo mi to nemohl vymluvit. Hned první lednový týden jsem pak podala žádost o rozvod. Miloš byl zaskočen, citově vydíral.
Říkal, že se snaží naše manželství zachránit, ale já viděla, že mu jde jen o záchranu sebe samotného. Rozvod jsem dotáhla do konce. Ve zralém věku jsem tak zůstala sama, ale neděsila jsem se toho. Po čase jsem si našla přítele. Miloš je dodnes sám a nekomunikujeme spolu, ale já rozvodu nelituji.
Alena B. (61), Žatec