Láska není jen pro mladé. Kvete opravdu v každém věku a narazit na ni můžete třeba i při nakupování!

Je mi 47 let, 7 let jsem rozvedená. Sen o novém vztahu už dávno dosnila – dokud jsem nepoznala Jaromíra.

Přišly smutné večery

Byla to náhoda, opravdu jsem nikoho nehledala. Po rozvodu jsem si řekla:, že vztahů mám až po krk. Po odchodu syna z domova jsme s manželem rychle zjistili, že už si nemáme co říct.

Rozvod nebyl vůbec nijak snadný, avšak kvůli svému muži jsem už tehdy vůbec neplakala. Proto jsem se do nepoznaného světa osamělých žen vrhla celkem uvolněně. Považovala jsem to za skvělé, vyzkoušet něco nového.

Začala jsem chodit na kurz malování, španělštiny a našla si místo v knihkupectví. Byly to však většinou ženy, se kterými jsem leccos podnikala. Poznala jsem i temnou stránku života o samotě – zvlášť smutné večery jsem předtím neznala. To byly momenty, během kterých jsem si vysnila velkou lásku.

Čekala jsem, že mi vynadá

Moje přítelkyně se neustále pokoušely dát mě s někým dohromady. Jedna dokonce za mě podala inzerát do novin. A pak jsem narazila na Jaromíra, do slova a do písmene. V tlačenici v supermarketu jsem do něho nechtěna vrazila nákupním vozíkem.

Místo aby nadával, začal se tento vysoký a mírně prošedivělý vdovec usmívat a povídat si se mnou. Jak později prohlásil, miluje ženy, které se umí prosadit a nemá s tím žádný problém, když převezmou iniciativu. Já jsem byla zcela okouzlena:

šarmem, mužným hlasem, modrýma očima. Pozval mě na kávu. Když se o pár hodin později naše cesty rozešly, oba jsme byli až po uši zamilovaní. Bylo to, jako bychom se znali už léta. Jako bychom celý život čekali na to, abychom konečně byli spolu.

Cítila jsem to tak a když jsem to vyslovila, Jaromír mi to odsouhlasil. Před rokem jsme se vzali. Láska přišla pozdě, avšak v plné síle a já prožívám nádherné štěstí.  Hlavní je si třeba věřit a mít radost ze sebe i ze života!

Pavlína M. (47), Kladno