Bylo to místo, které jsme dobře znali. Náš houbařský plácek. Ten den byl les ponurý a nepohnula se v něm ani větvička. Až najednou tam kdosi stál.

S manželem jsme byli vždy vášnivými houbaři, ale letos v srpnu se nám stala taková velmi zvláštní příhoda, že na houby se jen tak v brzké době nechystáme.

Podivné mámení

Užívali jsme si vydařenou dovolenou, ten den bylo pěkné letní poledne, a my jeli autem k lesní cestě. Vyrazili jsme jako obvykle do lesa, který velmi dobře známe, a těšili se, jak obejdeme ta naše známá místa.

Chodili jsme sem často nejen na houby, ale i jen na procházky. To odpoledne jsme sebou vzali i naší fenku Sendy. Když jsme projížděli kolem lesního palouku, manžel se najednou zadíval ven a ještě dlouze se podíval za námi na cestu.

Když jsem se zeptala, co se děje, zda je vše v pořádku, odpověděl mi, že se mu něco zdálo, že něco viděl, ale neuměl to specifikovat. Tak jsme usoudili, že to byl nejspíš nějaký houbař mezi stromy a dál to neřešili.

Naše fenka utekla

Zaparkovali jsme na konci lesní cesty. Vyšli jsme do lesa, který se zdál temnější a ponurý, více než obvykle. Necítila jsem se v něm dobře, i když jsem to místo měla ráda. Nikde nebyla ani noha, kromě nás.

Pomalu jsme se tedy procházeli po lese a hledali houby. Ušli jsme pár desítek metrům, když v tom jsme uslyšeli křupání větví. Rychle jsme se zastavili a naslouchali. Zvuk ale okamžitě ustal. Myslely jsme, zda to není nějaké zvíře.

Po chvilce větve opět zakřupali, naše Sendy se rozštěkala a utekla pryč, neznámo kam. Křičeli jsme na ni, ať se vrátí, ale k ničemu to nevedlo. A tak jsme ji šli hledat. V tom jsem zahlédla mezi stromy tmavou postavu, jak se na nás dívá.

Nevím, co nebo kdo to byl. Ale musím přiznat, že mi to nahnalo strach. Když jsem se tam podívala znovu poté, co jsem upozornila svého muže, náhle v těch místech, kde postava stála, nebylo nic.

Už tam nepůjdeme

Napadlo nás, že se tu dějí divný věci, a tak jsme se vydali rychle zpět k autu. Možná Sendy na nás čeká u auta, říkali jsme si. A tak jsme spěchali, co nám síly stačily, až jsme se ocitli na lesní cestě. Situace se ale stala ještě podivnější.

Sendy tu skutečně byla, ale celá rozrušená. Celá se chudinka třásla. Nastoupili jsme do auta, zabouchli a co nejrychleji jeli domů. Dost dobře nechápu, co jsme v tom lese tenkrát viděli.

Kdykoliv si na tu příhodu vzpomenu, běhá mi mráz po zádech a na houbaření nemám ani pomyšlení…

Alena (51), Liberec .