Dodnes si tu událost nedovedu vysvětlit, ale opravdu se mi stala.

Kdyby mi historku, která se mi před časem přihodila na vlastní kůži, vyprávěl někdo jiný, asi bych si myslela, že si vymýšlí. Zázrakům ale člověk začne věřit teprve tehdy, když je prožije.

Udělala jsem chybu

Při balení věcí na dovolenou jsem vždycky všechno raději třikrát zkontrolovala. Zvláštní pozor jsem si pak dávala, když jsme s Mirkem, mým manželem, cestovali někam hodně daleko.

Na jednu exotickou dovolenou jsem si ovšem s sebou zapomněla vzít něco zásadního, co jsem neměla napsáno na seznamu: mobilní telefon. Uvědomila jsem si to až při startu letadla, kdy byli cestující vyzváni, aby si mobily přepnuli na letový režim. Bylo mi to líto.

Jednak jsem se zlobila sama na sebe za svoji roztržitost, jednak jsem tam měla čísla několika kamarádek, kterýmn jsem se chtěla ze vzdálené ciziny ozvat.  Měla jsem z toho špatnou náladu, což se projevovalo i během dovolené.

Nevím, jak to provedl

Druhý den, když jsme seděli na pláži u baru, si k nám přisedl podivný starší muž, nějaký místní obyvatel. Čekala jsem, že nám bude chtít něco prodat, ale on se mi podíval do očí a anglicky mi řekl, že ví, proč jsem smutná.

Usmál se a řekl, že může najít řešení. Nechápala jsem, co tím myslí. Muž řekl, že je kouzelník. Samozřejmě jsem mu to nevěřila, ale když mě a manžela vyzval, abychom zavřeli oči, udělali jsme to. Slyšela jsem, jak ten muž zašeptal nějaká nesrozumitelná slova. Pak nastalo ticho.

Když jsme s manželem oči otevřely, ten člověk byl pryč, ale na stole přede mnou ležel můj zapomenutý mobil. Mirek si dodnes myslí, že jsem to všechno nějak zinscenovala, ale nemůže popřít, že byl přímým svědkem toho zázraku.

Já jsem od té doby změnila názor na to, co je a co není možné a nadpřirozeným  jevům už se nevysmívám. Takové věci se asi stávají jen někomu a jednou za život, mě ale to kouzlo přesvědčilo.

Radka B. (57), Znojmo