Začátky některých vztahů mohou přinést nečekané situace.

Jsou události v lidském životě, jejichž průběh závisí na počasí nebo na ročním období. Kdyby se nám následující příběh stal někdy v únorových mrazech, asi by to všechno dopadlo i hůře.

Byla jsem pod dozorem

Všechno začalo tehdy, když jsem se seznámila s Patrikem. Bylo mi tehdy devatenáct, začala jsem studovat na vysoké škole. Prožívala jsem úžasnou lásku, o jaké jsem neměla zatím ani tušení. Bydlela jsem tehdy u tety.

Právě ona byla jediným kazem na kráse našeho vztahu. Sama měla za sebou dva rozvody, byla zahořklá a ještě k tomu fanatická věřící – nebylo divu, že na mě dohlížela téměř jako na novicku v klášteře.

S Patrikem jsme si přesto vždy našli čas na setkání. Jediné, co se nám nedařilo, bylo strávit spolu noc. Toužili jsme po tom oba dva, ale nebylo to možné: já jsem byla stále pod dohledem a kromě toho jsme ani neměli kde, protože i Patrik zatím bydlel u rodičů.

Nečekaný návrat

Jednoho dne se přece jen naskytla příležitost. Teta měla odjet na noc ke své známé nedaleko Brna. Zeptala jsem se Patrika, jestli přijde. Navrhl, že si třeba můžeme půjčit nějaký byt. Upozornila jsem ho, že to nepůjde, protože teta mě chce kontrolovat.

Zavolá mi do bytu na pevnou linku, aby se přesvědčila, že jsem doma. Patrik tedy souhlasil, že přijde, i když na něm byly vidět obavy, že se vydá na „nepřátelské území“.

Samozřejmě jsem se na naši první společnou noc těšila, současně jsem ale měla určité obavy. Večer začal nádherně. Teta odjela a Patrik, který byl připraven nedaleko paneláku, byl za pár minut už v mém náručí.

Vše bylo krásné a něžné, ovšem pouze do chvíle, kdy náhle zarachotil klíč v zámku, a rozsvítilo se světlo na chodbě. Oba jsme se vyděsili, bylo jasné, že se teta z nějakého důvodu vrátila. Utéct se nedalo, byt se nacházel v sedmém patře.

Jediné, co mě napadlo, bylo ukrýt Patrika na balkóně a doufat, že tam teta nepůjde.Se svými věcmi v ruce a jen ve slipech tak potichu zamířil k balkónovým dveřím.Podařilo se mu proklouznout tam právě včas, abych se stačila vrátit do postele a předstírala spánek.

Prožil tam krušné chvíle

Patrik mi pak líčil, jak se odvážně podíval dovnitř a hned rychle stáhl hlavu zpátky. Viděl, že teta právě kontroluje, zda opravdu spím. Něco se jí asi nezdálo, protože se u mě zdržela déle, než bylo zapotřebí – alespoň mně to tak v tu chvíli připadalo.

Konečně zmizela zpátky na chodbě. Přemýšlela jsem, co dál. Jediné, co se dalo dělat, bylo čekat, až teta usne a potom nějak dostat Patrika z bytu. Takhle jsem si to naplánovala, problém byl, že teta měla opravdu lehký spánek.

Hned při prvním pokusu nás málem přistihla. Bylo to doslova o vlásek. Patrik se rozmrzele schoval zpátky na balkóně. Pak se stalo něco, co jsem nechtěla, já sama jsem usnula tak hlubokým spánkem, že nepomohlo, ani když se mnou Patrik třásl.

Podařilo se mu akorát probudit tetu a tak se musel zase vrátit na balkón a tam strávit zbytek noci. K tomu začalo mírně pršet. V jednu chvíli prý dokonce uvažoval, že zkusí sešplhat po drátu od hromosvodu – naštěstí k tomu nenašel moc odvahy.

S blížícím se ránem se smiřoval s tím, že bude tetou odhalen jako svůdce nebo jako zloděj a dlouho mě neuvidí. Naštěstí jsem se vzbudila dřív než teta a na třetí pokus se mi konečně podařilo dostat Patrika ven.

Moc jsem se mu omlouvala za svoji spánkovou indispozici, ale on si hrál na hrdinu a hněv nedal najevo. Věděl jsem, že se mu to budu brzy snažit nějak vynahradit – a nemýlil se. A vlastně mu to vynahrazuji dodnes.

Jana M. (54), Brno