Před lety jsme prožili kouzelná setkání s nadpřirozenou bytostí, na která dodnes vzpomínáme.

V době, kdy naše děti vyrostly a osamostatnily se, pořídili jsme si s Jakubem, mým manželem menší chatu, kde jsme chtěli trávit víkendy. Zdraví nám po padesátce stále dobře sloužilo. Milovali jsme přírodu a ta chata se nacházela na konci osady, nedaleko lesa.

Myslela jsem, že je to dítě

Dost často jsme bývali na chatě úplně sami. Naši nejbližší sousedé příliš často na víkendy nejezdili. Neměli jsme ale z ničeho strach, naopak nám to spíš vyhovovalo.

Jednoho jarního pátečního večera, kdy jsme se byli s Jakubem projít, spatřila jsem na kraji lesa drobnou postavu. Nejprve mi připadalo, že se jedná o nějaké dítě.

Upozornila jsem na to manžela. Ten se na místo, kde jsem někoho zahlédla, hned vydal. Jakmile ale tím směrem zavolal, drobná postava zmizela v lese. Chvíli jsme stáli na místě a nahlas přemítali, o koho se mohlo jednat.

Shodli jsme se, že se nejspíš jednalo o nějaké dítě z osady. Já jsem pouze vyjádřila obavu, jestli třeba nezabloudilo.

Když jsem se potom snažila vzpomenout si, jak ta postava vypadala, uvědomila jsem si, že měla na sobě dost zvláštní oblečení, skoro jako na maškarní ples.

Jakuba to ujistilo v tom, že šlo o dítě, zřejmě z nějaké nedaleko pořádané akce. I mně to už znělo pravděpodobně a tak jsem o tom dál nepřemýšlela.

Co mi řekla paní ve vesnici

Další den vstal Jakub dříve než já. Chtěla jsem si přispat, ale manžel mě celý rozrušený probudil. Vzal mě za ruku a vedl mě ke vchodu do chaty. Proč, to jsem pochopila, když jsem se podívala směrem k lesu. Stvoření, které jsme včera viděli, tam opět stálo.

Nyní už naše verze o nějakém děcku z maškarního plesu vzala za své. Jakub vzal mobilní telefon a postavu na kraji lesa vyfotil. K našemu překvapení se ale na snímku nikdo neobjevil. Tehdy nám došlo, že jsme viděli něco nadpřirozeného. Shodli jsme se na tom.

Postava pořád stála na kraji lesa a vypadalo to, že nás pozoruje stejně, jako my ji. Jakub se vydal směrem k ní, ale bytost zmizela. Během toho víkendu už se neobjevila.

Při rozhovoru s jednou starou paní z nedaleké vesnice jsem se dozvěděla, že o místním lese se v minulosti často říkalo, že je kouzelný.

Vyskytují se v něm prý víly a skřítkové a občas se nechávají vidět. Už jsem měla skoro na jazyku, že jsme nejspíš opravdu jednoho skřítka zahlédli, ale raději jsem si to rozmyslela.

Trvalo to jen jedno léto

Během dalších víkendů jsme častokrát tajemnou lesní bytost vyhlíželi. Chvíli trvalo, než se znovu objevila. Jakub měl tentokrát s sebou i dalekohled a tak jsme jasně viděli, že se jedná o skřítka.

Nikdy jsme se k němu ale nedostali tak blízko, abychom si ho mohli podrobně prohlédnout.

Kdykoliv jsme vykročili směrem k lesu, tak skřítek zmizel. Přála jsem si ukázat ho i dalším lidem, například synovi a snaše. Trochu jsem se ovšem bála, aby si nemysleli, že se jedná o nějakou legraci – nebo že nám přeskočilo.

Než si ale mladí udělali čas, aby na chatu přijeli, uplynulo několik týdnů. Skřítek se objevoval stále méně často. Nakonec jeho „návštěvy“ skončily úplně. Zkusila jsem na to téma nahodit řeč s onou starší paní z vesnice.

Ta se mi svěřila, že kdysi také skřítka vídala, ale objevoval se rovněž jen několik týdnů přes léto. Potom už ho nikdy nespatřila. Na naši chatu jezdíme i nyní v důchodu, ale spatřit jakoukoliv nadpřirozenou bytost už se nám nepodařilo.

Mně ale vlastně stačí vědomí, že se tam někde mezi stromy opravdu skrývají víly a skřítkové. A jsem ráda, že jsme kdysi jednoho skřítka na vlastní oči několikrát spatřili!

Lenka M., (66), České Budějovice