Ten den jsem si chtěla užít naplno. Nejprve jsem vyrazila na procházku s pejskem, pak jsem si chtěla vychutnat kávu v kavárně. Můj pes byl ale zásadně proti.
Jako každé ráno jsem vstala, udělala si pomerančový džus a z lednice vyndala jogurt. Po celou dobu se mi pod nohama pletl náš pes Rudy. Jako obvykle čekal na příděl voňavých psích sucharů.
Dostal je a zmizely v něm daleko rychleji než ve mně džus a jogurt. Mrkla jsem na hodinky a oznámila Rudymu, že půjdeme ven.
Pes radostně vyskočil a přinesl vodítko.Před domem radostně poskakoval, sluneční paprsky dopadaly na jeho dobře udržovanou srst a zdůrazňovaly její lesk.
Vyrazili jsme spolu do parku, tam se pozdravil se svými starými známými, které jejich páníčci tou dobou také pravidelně venčili.
Jako obvykle touto dobou jsem dostala chuť na cappuccino. Zamířila jsem do kavárny, která stála asi dvě stě metrů od domu, kde jsem bydlela.
Byl nervózní
Rudy se ale začal najednou vzpírat, jakmile jsem chtěla vodítko přivázat ke sloupku před kavárnou. Trhal hlavou, vrčel a štěkal. Já však zvítězila a psa se mi podařilo přivázat. V kavárně jsem si objednala cappuccino a pohodlně se usadila ke stolku.
Bylo tu příjemné ticho,byla jsem tu v té chvíli jediný host. Rudy se však venku nevzdával – štěkal, kňučel, snažil se dostat z vodítka. Co tomu chlupáči dneska je? Znervózněla jsem. Muž, který v kavárně obsluhoval očividně také.
Když začal Rudy nesnesitelně výt, začal být barista už vysloveně nepříjemný. Řekla jsem mu tedy, že se za chvilku vrátím. A vyběhla ven psa uklidnit. Myslela jsem, že Rudymu něco je, ale sotva jsem vyšla, pes začal radostně vrtět ocasem.
Rozčílilo mě to a rozhodla jsem se Rudyho odvést domů a vrátit se do kavárničky sama, možná si objednat i něco ostřejšího. Měla jsem chuť ten den pít a užívat si života. Když jsem se chystala vyrazit zpět z bytu, zaslechla jsem houkat sirénu.
Vyhlédla jsem z okna. Dvě policejní auta zaparkovala před kavárnou, kde jsem ještě před chvíli seděla. Vzápětí přijela sanitka. Vyběhla jsem zvědavě ven i s Rudym, abych zjistila, co se v kavárně stalo. Zamrazilo mě, když jsem zjistila podrobnosti.
Právě včas!
Chviličku poté, co jsem odešla, kavárnu přepadli, a baristu dokonce ti lupiči zranili nožem. Tak proto byl Rudy tak nervózní? Tušil snad, že se blíží nebezpečí a chtěl, abychom rychle odešli domů?
Se slzami v očích jsem přitiskla Rudyho k sobě, on šťastně olízl mou tvář. Protože to je chytrý pes, doma běžel hned ke své misce. Odměnu si samozřejmě zasloužil.
Zdena (63), Brno
Mas stesti, ze Rudy byl tak neklidny, jinak to mohlo dopadnou jinak… Poznamka pro sebe: nikdy neignorovat instinkt meho psa!
To je zajimave! Psi maji fakt senzory na veci, ktere my ani nevnimame. Rudy je hrdina, doufam, ze bude mit extra sucharky!
Je neuveritelne, jak psy dokazi vycitit nebezpeci! Rudy fakt moc chytry pes. Snad se rychle uzdravi, chudak barista.