Celý život mě provázel stejný nádherný sen. Myslela jsem, že věští krásnou budoucnost. Netušila jsem, že mi ukazuje děsivou krvavou věštbu.

Pamatuji si jej velmi živě. Zdál se mi za život několikrát. Hleděla jsem na nádherné červánkové nebe.V hlavě jsem si říkala, že tak kouzelné nebe jsem nikdy neviděla. Bylo mnohem červenější než jindy, Vše bylo jako ve zpomaleném filmu.

S úsměvem jsem zírala na lidi kolem, nikomu jsem ale neviděla přímo do obličeje.Ruch okolí byl v ozvěně. Stála jsem na kolejích, do nádraží přijížděl velký vlak a troubil. Jel neuvěřitelnou rychlostí a já cítila velkou úlevu, že konečně přijel.

Často jsem nad tímto snem přemýšlela. Byl pro mě velkou záhadou a netušila jsem, co může symbolizovat.Jako mladá studentka jsem prolistovala různé snáře, ale každý sděloval něco jiného. A tak jsem se rozhodla najít věštkyni.

Vyslechla můj příběh a vyvěštila mi za peníze, že důležité je, jaký mám z toho snu pocit.Byl kladný, pro mě vysvobozující.

Poslala mě domů s odpovědí, že můj sen znamená životní změnu, která pro mě bude úžasná, čeká mě cesta do ráje a naplnění toho, co si přeji.

Můj život bude překrásný… Doteď přemýšlím, jestli věštkyně byla tak daleko od pravdy nebo naopak vše vyvěštila geniálně přesně.

Věštkyně se spletla?

Bláznivě jsem se zamilovala do svého spolužáka. Zdálo se, že se věštba plní. Můj život se zdál ideální. Vzali jsme se a vše bylo jako v romantickém filmu. Později se nám poštěstilo a čekali jsme spolu děťátko.Jak se ale ukázalo, osud měl s námi jiné plány.

Manžel pracoval na stavbě a nešťastnou náhodou spadl. Stala se ze mě předčasně vdova. Pod vlivem šoku jsem dítě potratila. Ztratila jsem vše, na čem mi záleželo.Neměla jsem nic, jen silný zármutek, který mě sžíral. Ten den jsem měla jet k rodičům.

Stála jsem na nádraží a najednou se podívala nahoru. Říkala jsem si, že tak nádherné nebe jsem ještě neviděla. Bylo krvavě rudé.Usmívala jsem se štěstím a vykročila na koleje. Cítila jsem náhle obrovskou úlevu. To je má cesta!

Byl to možná okamžik, ale pro mě zpomalený film. S úsměvem jsem hleděla před sebe, jak konečně jede! Vlak se řídil přímo na mě.V poslední chvíli jsem náhle uskočila stranou a probrala se ze svého omámení. Byl to přesně ten můj sen, který se mi zdál od dětství.

Asi jsem si v tu osudnou chvíli měla vybrat cestu. Zda to skončit a odejít za těmi, které jsem ztratila, nebo se vzchopit a žít dál.Od té doby se mi sen už nikdy nezdál. Byla to varovná věštba, kterou jsem porazila. V tu chvíli se v mém životě hodně změnilo. Jako bych porazila nějaké prokletí..

Šárka (63), Varnsdorf .