Špatné zážitky si pamatujeme celý život. Někdy mají své pozdní důsledky.

Na základní škole jsem patřila k těm, na nichž si druzí vybíjeli své mindráky a zlost. Měli k tomu více důvodů. Nebyla jsem hezká, nosila jsem silné brýle a trpěla nadváhou. Nejvíc ze všech mě šikanoval jeden ze spolužáků.

Měla jsem z něho strach

Vojta byl třídní průšvihář a problémista. Ostatní děti se ho bály a také učitelé s ním mívali potíže. Byl agresivní a vybíjel si zlost na slabších. Na mě si zasedl nejvíc. Ponižoval mě před celou třídou. Bála jsem se kvůli němu chodit do školy. Nikdy jsem na něho ale nežalovala.

Základní školu jsem přetrpěla a na gymnáziu jsem se změnila. Byla jsem víc spokojená se svým vzhledem, našla jsem si spoustu kamarádů. Přestala jsem mít trému z kluků a prožila první životní lásku. Později se mi už v životě dařilo.

Dobře jsem se provdala, měla jsem tři děti – dvě dcery a jednoho syna. O svém dávném školním traumatu jsem s nikým nemluvila. Přesto se mi jednoho dne nepříjemně připomnělo.

Stále stejný primitiv

Starší dcera Denisa měla delší vztah a vypadalo to, že by to mohl být i vztah trvalý. Rozhodla se proto představit mě a manžela rodičům své lásky. Přijeli k nám na návštěvu.

Ačkoliv se za ty roky hodně změnil, ihned jsem poznala v otci dceřina přítele Vojtu ze základní školy. On mě poznal také.

Nevypadalo to, že by se moc změnil. Choval se primitivně a dokonce se hlásil k některým školním výstřelkům jako k nějaké dávné legraci. Setkání dopadlo nakonec dost rozpačitě.

Když rodiče Denisina přítele odjeli, svěřila jsem se svým blízkým konečně s dávnou noční můrou.

Nechtěla jsem, aby to mělo nějaký vliv na dceřin vztah, pokud měla přítele opravdu ráda. Nejspíš ale usoudila, že jablko obvykle nepadá daleko od stromu a tak zanedlouho svůj vztah ukončila.

Byla jsem ráda, protože vídat se s Vojtou i ve zralém věku by mi určitě život znepříjemňovalo neustálými špatnými vzpomínkami.

Petra Š. (56), Praha