Náš táta Josef je v mnoha ohledech báječný, je to ale velký puntičkář. Všechny cepuje kvůli úklidu i dochvilnosti tak, že to přestává být snesitelné.
Neměla jsem v životě moc štěstí na chlapy.
Skončila jsem většinou vždy s nějakým vykutáleným mužem, co se tvářil jako neviňátko, ale za zády se mě pokusil okrást nebo mě podváděl.Když mi bylo pětatřicet, myslela jsem si, že mi ujel vlak, žádného už nenajdu a zůstanu do smrti na ocet.
S tím, že budu mít děti, jsem se rozloučila.
Když jsem potkala těsně před čtyřicítkou Josefa a jeho malou dceru Milušku, měla jsem najednou pocit, že jsem konečně našla rodinu.Josef mi vykládal, jaká byla jeho žena otřesná matka, jak se o Milušku ani domácnost vůbec nestarala, neuklízela, příšerně vařila a nakonec je opustila a úplně s nimi ukončila kontakt.
Nemohla jsem to pochopit. Byla jsem dojatá jeho smyslem pro rodinu a starostlivostí, s jakou se o své dítě staral.
Takový úžasný muž!
Milušce bylo tehdy pět let, bez maminky žila se svým otcem dva roky a pomáhala jim jenom babička.Byla to úžasná a chytrá holčička, uzavřená však a zakřiknutá. Josefa jsem za jeho péči o dceru obdivovala a za pár měsíců po seznámení jsem se k nim nastěhovala.
K Milušce jsem si během let našla cestu a jsou z nás dnes kamarádky.Bere mě jako svou skutečnou matku a babičku svých dětí. S Josefem se vztah po mém nastěhování změnil rychle k horšímu.
Jeho požadavky na úklid, vaření a neustálou kontrolu Milušky se postupně stupňovaly.Do práce jsem přestala chodit, protože Josef nás dokázal všechny pohodlně uživit příjmem ze své firmy.
Trávila jsem tedy celý den uklízením jeho domu, praním a žehlením prádla, chystáním jídla a vyzvedáváním Milušky ze školy a kroužků.Z Josefových občasných vtípků a narážek na mé domácí práce se časem stala přímá obvinění, že jsem líná pořádně uvařit, že jsem bordelářka, že mi nezáleží na Miluščině budoucnosti.
Stal se z něho protiva
To všechno se navíc dělo před Miluškou a ona to občas taky od svého táty schytala.Když si ve škole něco zapomněla, řekl jí, že je jako její matka, že jí na ničem nezáleží. Slýchala každou chvíli, že je lempl, bordelářka a nespolehlivá.
Viděla jsem, jak ji to zraňuje a jak vážně zpytuje svědomí, jestli je opravdu tak špatná, jako její démonizovaná máma.Která se na ni vykašlala. O té totiž nezaznělo hezké slovo.
Začínala jsem pomalu chápat, že s Miluščinou matkou nemuselo být všechno tak, jak mi Josef vylíčil.
Snad tisíckrát bych nejraději od něj odešla, protože jsem se každý den třásla, když zarachotily klíče v zámku a Josef přicházel domů.Ale moc mi záleželo na Milušce. Bála jsem se, že bych s ní ztratila kontakt a taky jsem ji chtěla být oporou. Měla jsem jí ráda.
Tak jsem to všechno vydržela. Dnes je Miluška vdaná a má svou rodinu. Je šťastná.Josef je už v důchodu a má různé zdravotní problémy – tím nejúžasnějším je, že špatně vidí. Tak nedokonalosti v úklidu přehlédne. O to víc se hádá s televizí a se sousedy,
Jana (73), Telč .