Ten muž mi nedal pokoj v době, kdy žil a nepřestal s tím ani poté, co zemřel!

S Igorem jsem chodila krátce během studia na gymnáziu. Rozešli jsme se, protože se mi nelíbilo, jak povýšeně a majetnicky se chová. Netušila jsem tenkrát, že mi nedá pokoj celý život – a vlastně ani po smrti!

Vyhledal mě i po rozvodu!

I když jsem pak měla další vztahy a provdala jsem se, Igor o mě dál usiloval. Pravidelně mi posílal přání ke svátku a k narozeninám, zval mě i na svoji svatbu. Stala jsem se objektem jeho celoživotní posedlosti, což mě nijak netěšilo.

Když jsem se pak provdala a po čase to zjistil můj muž, tak Igora vyhledal a udělal mu žárlivou scénu.

Mého někdejšího milence to odradilo jen na chvíli. Vydrželo mu to až do zralého věku. Poté, co jsem se rozvedla, vyhledal mě a sliboval hory doly. Sám už byl také rozvedený. Udělala jsem hloupost, že jsem dala Igorovi naději. Vzal to hodně vážně.

Jakmile jsem pak vycouvala, udělal něco strašného. Jednoho dne mi od něho přišel dopis na rozloučenou.

Psal, že odchází z tohoto světa, ale že na mě bude myslet i v záhrobí. Myslela jsem si, že je to jen nějaké vydírání. Igor ale opravdu spáchal sebevraždu. Nejprve mě to šokovalo a vyčítala jsem si, že jsem tomu mohla zabránit.

Nebylo před ním úniku!

Na pohřbu jsem Igorovi nebyla. Musela jsem na něho pořád myslet. Za měsíc po jeho sebevraždě se začalo vyplňovat to, čím vyhrožoval. Jedné noci jsem se probudila a spatřila jsem v rohu ložnice temný stín. Vzápětí se ozval i hlas, který patřil Igorovi.

Strachem jsem úplně ztuhla a nemohla nic dělat. Igor říkal, že se mě nevzdá a nenechá mě na pokoji, dokud nepřijdu na onen svět za ním! Chodil mě pak strašit každou noc a dohnal mě až na kraj nervového zhroucení. Pronásledoval mě i poté, když jsem přespávala na jiných místech.

Pomohlo mi, až když jsem přízraku mrtvého milence slíbila, že se s ním jednou v záhrobí opravdu spojím. Od té doby mám pokoj, ale bojím se, že je to jen dočasné.

Blanka D. (51), Děčín