Mohly to být ty nejkrásnější prázdniny. Tomáškovi první. Bohužel vše bylo úplně jinak a naše rodina na toto léto nikdy nezapomene.
Byl to zase jeden z těch krásných slunných dnů na břehu moře. Obloha jasná, písek horký, rozpálený a moře krásně modrozelené s bělavými hřebínky vln. Vlny nebyly příliš veliké, ale já moře moc dobře znám.
Je nádherné, ale zrádné. Miluju ho, ale mám před ním velký respekt. Jezdila jsem sem jako holka s rodiči a potom i s kamarády. Nyní jsem byla na dovolené se svou dcerou a jejím synem Tomáškem. Vyjeli jsme si poprvé spolu k moři.
Někdo se topí
Náhle mě z mého vzpomínání vytrhl křik. Vyskočila jsem rychle z lehátka a zadívala se směrem k moři. Po břehu běhali lidé, plavčík už letěl do vody. Někdo se topí! Prolétlo mi hned hlavou. Kde je Darina s Tomáškem? Polil mě studený pot.
Na břehu jsem je totiž nikde nezahlédla. Když jsem doběhla k vodě, jeden plavčík z ní právě vytahoval moji dceru Darinu. Byla vyčerpaná, ale živá. Jen pořád zoufale křičela. „Kde je Tomášek! Kde je Tomášek!“
Zmizel beze stopy
Jenže Tomášek nikde nebyl. Tři plavčíci marně brázdili moře na člunu. Jak jsem se později dozvěděla, můj drahý vnouček si stavěl na písku hrady. Pak si šel k vodě s kyblíčkem pro vodu, přišla větší vlna, podemlela mu nohy.
Tomášek spadl, bouchl se zřejmě do hlavy a zrádný proud ho vtáhl do vody. Darina se za ním ihned rozeběhla, Plavala ve vodě, snažila se ho najít a nakonec se začala sama topit. Nedalo se tomu vůbec uvěřit. Něco tak strašného se přece nemohlo stát.
Poslední dva dny
Do konce pobytu nám zbývaly dva dny. Strávily jsme je s dcerou na pláži. Stále jsme čekaly, že nám moře vydá alespoň Tomáškovo tělo. Bohužel se tak nestalo. Nikdy nezapomenu na ty minuty a hodiny stzrašlivé bolesti a žalu.
Kdy jsme jen tak seděly s dcerou vedle sebe. Mlčely jsme, vyčerpané pláčem a nevyspáním.
Není to naše vina
Nechtěly jsme nikoho vidět ani slyšet, chtěly jsme být samy. Čekal nás děsivý návrat domů k zhroucenému zeťovi, ke všem příbuzným a známým. Dokolečka dokola budeme vysvětlovat. A obhajovat se.
Už teď Darinu její muž po telefonu obvinil, že to je její vina, že se Tomášek utopil. A samozřejmě také moje. Protože já jsem přece celý tenhle výlet k moři vymyslela.
První a poslední prázdniny
Jenže můj úmysl byl dobrý. Tomášek ukončil první třídu se samými jedničkami. Tohle byly jeho první skutečné prázdniny. A také poprvé jen k moři. Měla to být odměna. Bohužel to dopadlo tak, jak to dopadlo.
Za Tomáškovu tragickou smrt ale nikdo nemůže. Přesto Darinu její manžel nepřestal obviňovat ani po našem návratu domů. Místo, aby ji podržel, jako chlap, udělal jí ze života ještě větší peklo. Jsou před rozvodem.
Zničilo to celou rodinu
Zoufalá Darina nakonec svůj stres ventilovala na mně. Vyčítala mi, že jsme kvůli mým sentimentálním vzpomínkám museli jet zrovna k Černému moři. Že jsem sama říkala, že je krásné, ale zrádné.
A pak jsem v něm nechala koupat se Tomáška, který ještě nebyl tak zdatný plavec. Zkrátka, rodina se nám úplně rozpadá. Jsem z toho zoufalá, ale nemůžu nic dělat. Tomáška nám už moře nikdy nevrátí.
Jana Ž. (60), Zlín