Dlouho nebylo jasné, co po Evě nadpřirozená bytost chce. Až s mojí pomocí na tu záhadu přišla.

S Evou jsem se seznámila na střední škole a od té doby jsme byly kamarádkami, které si mohou říkat úplně všechno. Byly jsme si navzájem na svých svatbách a utěšovaly jsme se i po svých rozvodech. Měly jsme zkrátka opravdu důvěrný vztah.

Nebylo proto pro mě překvapením, když se na mě jednoho dne Eva obrátila se žádostí o zvláštní pomoc. Nejprve se ale chtěla ujistit, že se jí nebudu smát. Slíbila jsem jí to a vyslechla si od Evy neuvěřitelnou věc.

Myslela, že se jí to zdá!

Eva poté, co se rozvedla, žila sama. Přítele neměla. Její dcera už byla dávno provdaná a bydlela v Praze. To, co mi nyní kamarádka sdělila, rozhodně k smíchu nebylo, spíš naopak. Prozradila mi, že za ní už několik nocí dochází tajuplná bytost. Jedná se o přízrak nějaké ženy, alespoň podle hlasu.

Do obličeje tomu zjevení nikdy neviděla. Poprvé přízrak spatřila, když jí v noci probudil hluk a ona viděla namodralé světlo ve tvaru lidského těla. Myslela si, že se jí to zdá nebo že má halucinace. Ta vidina za chvíli zmizela, ale během dalších nocí se vracela znovu a znovu.

Eva slyšela i slabý hlas, který se jí ptal, jestli si vzpomíná. Kamarádka ale nedokázala odpovědět, protože netušila, co po ní duch chce. Postupně se ale uklidnila, protože pochopila, že přízrak nemá v úmyslu jí ublížit.

Já jsem nic neviděla

Tak, jak mi to Eva líčila, to vypadalo dost bláznivě, ale znala jsem kamarádku natolik dobře, abych věděla, že si nevymýšlí. Podle toho, co vyprávěla, to skutečně vypadalo, že to tajemné ženské zjevení jí nechce nijak ohrozit.

Bála jsem se ale, že bude po nocích Evu navštěvovat tak dlouho, dokud nedostane odpověď na svoji otázku. Domluvily jsme se, že následující noc zkusím u Evy přespat a uvidíme, co se stane. Doufala jsem, že přízrak uvidím také.

Trochu jsem se obávala, že by se mohlo jednat o něco osobního mezi Evou a tím duchem a já tím pádem nic neuvidím. V tomhle směru jsem se nemýlila. Když se v nočních hodinách Eva vzbudila a zavolala mě, nic jsem neviděla.

Vnímala jsem pouze, jak kamarádka mluví do prázdna. Blesklo mi hlavou, jestli Eva opravdu nepřišla o rozum, ale tuhle myšlenku jsem zavrhla. Hned, jak celá „seance“ skončila, Eva se mnou normálně mluvila. Byla jenom bezradná z toho, že neví, na co nebo na koho si má vzpomenout.

Paprsek ukázal řešení

Nechtěla jsem u Evy přespávat každou noc a tak jsme se dohodly, že přijdu zase o víkendu. Poradila jsem se s jedním známým, který se věnoval ezoterice. Ten mi doporučil, abych provedla u kamarádky rituál se svíčkami.

Poradil mi i zaklínadlo, které mám vyslovit. Řídila jsem se jeho slovy.

V sobotu v noci se pak stalo něco zvláštního. Tentokrát jsem i já spatřila namodralý paprsek, jak míří na jednu skříň. Když přízrak zmizel, zeptala jsem se Evy, co v té skříni má. Byly tam různé fotografie, včetně těch z dětství. U jedné z nich se Eva zarazila.

Řekla, že už asi ví, kdo se jí to zjevuje. V první a druhé třídě měla jako nejlepší kamarádku spolužačku Hanku. Ta se potom s rodiči odstěhovala a už se nikdy neviděly. Eva se rozhodla, že zkusí Hanku vypátrat. Zajímavé bylo, že od té chvíle se už přízrak neukazoval.

Po složitějším hledání kamarádka zjistila, že Hanka nedávno zemřela. Všechno najednou začalo dávat smysl. Spolužačka z raného dětství se chtěla Evě připomenout a její duše se jí začala zjevovat. Ještě téhož dne jsme šly do kostela a za Hanku jsme se obě pomodlily.

Ani jedna z nás nepochybuje, že jsme hádanku, kdo byl oním přízrakem, vyřešily, protože od té doby už má Eva klidné noci.

Monika N., (57), Náchod