S city, které už jednou prožily otřes, by se mělo zacházet jako v rukavičkách.

Myslím si, že každý člověk má někde na světě svoji osudovou polovičku. Někdy ji třeba ani nenajde. A často se stává, že ji sice najde, ale svojí vinou ztratí. Alespoň mně to bohužel potkalo a už se to nedá vrátit zpátky.

Nepěkný „dárek“ k narozeninám

Jako mladá holka jsem byla dost přitažlivá a kluci se kole mě jen rojili. Nijak jsem toho nezneužívala, patřila jsem vždy k typům, pro které věrnost znamenala hodně a sama jsem v tomhle směru šla příkladem. Mezi svými ctiteli jsem si pečlivě vybírala.

Do Vaška jsem se ale zamilovala tak, že se tomu nedalo bránit. Naštěstí byl zájem oboustranný, takže jsem nemusela prožívat nějakou nešťastnou lásku. Alespoň jsem si to tedy myslela. Chodili jsme spolu přes rok.

Ke svým devatenáctým narozeninám jsem ale dostala nepěkný „dárek“. Dozvěděla jsem z věrohodného zdroje se o tom, že je mi Vašek už delší dobu nevěrný. Z kluka, kterého jsem považovala za životní lásku a chtěla jsem si ho vzít, se vyklubal sukničkář.

Zeptala jsem se ho přímo. Znala jsem Vaška dobře a byla jsem si jistá, že poznám, pokud bude lhát. Moc se mu sice nechtělo, ale nakonec se přiznal. Prý to byl opravdu jen takový „úlet“ a jediná, na které mu záleží, jsem já. To jsem ale už nechtěla slyšet.

Manžel mi připravil šok

Rozchod mě bolel v srdci hodně dlouho. Nějaký čas jsem pak nebyla schopná žádný vztah navázat. V duchu jsem stále bědovala, že jsem přišla právě o tu svoji jedinou možnou polovinu, kluka, který ke mně měl patřit až do smrti.

S Vaškem jsem se nestýkala, ale dozvěděla jsem se, že si za mě rychle našel náhradu, což moji bolest ještě prohloubilo. Já jsem držela smutek ještě rok a půl.

Pak přišla nečekaná a neplánovaná láska s kolegou na pracovišti, s nímž jsem do té doby jen kamarádila. Do půl roku jsme se vzali, do roka měli první dítě, syna, ke kterému za dva roky přibyla sestřička.

Na Vaška jsem často myslela a vzpomínala, ale brala jsem to už tak, že osud mi v tomto směru zkrátka nepřál a tak jsem spokojená s tím, co mám. Roky utíkaly, děti rostly a starost o rodinu mi zabrala většinu času. Žila jsem si klidným životem.

Tím větším šokem byl pro mě i pro všechny, kdo mě znali, rozvod. Šlo o klasickou záležitost: manžel si našel mladší ženu. Rozešli jsme se sice důstojně a bez tahanic o majetek nebo praní špinavého prádla, stejně se mi ale zhroutil svět. Naštěstí děti už byly velké a braly to sportovně.

Chtěla jsem ho mít pod kontrolou

Opět jsem nějakou dobu byla sama, což jsem ale samozřejmě nehodlala být až do konce života. Jednoho dne mě na ulici náhle někdo oslovil. Celá v šoku jsem poznala Vaška. Vypadal pořád hodně dobře.

Okamžitě se mi vrátily všechny city, které jsem kdysi musela zavrhnout. Okouzlená stejně, jako když mi bylo osmnáct, nechala jsem se od Vaška zavést do kavárny. Dozvěděla jsem se, že je rozvedený a sám. Moje představivost pracovala na plné obrátky.

Už jsem se viděla, jak strávím zbytek života po Vaškově boku a můj sen z mládí se mi tak alespoň částečně vyplní. Všechno k tomu opravdu směřovalo. Brzy jsme navázali velmi úzký vztah – jako by těch pětadvacet let ani neuplynulo.

Tentokrát jsem si ale svoji naději pokazila sama. Dvakrát v životě jsem prožila, že mě muž zradil kvůli jiné. Asi bylo logické, že jsem žárlila. Neustále jsem chtěla vědět, kde Vašek je a co dělá. Párkrát jsem se na něho bez důvodu rozkřičela.

Uvědomovala jsem si, že dělám chybu, ale nedokázala jsem se tomu ubránit. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Vašek mi řekl, že by se mnou nevydržel. Plánovaná pohádka tak skončila podruhé, bohužel ale mojí vinou. Třetí šanci už mít nebudu.

Jiřina K. (50), Brno