Nadpřirozené síly nám někdy podají pomocnou ruku. A pak ji zase stáhnout, když toho chceme moc.

Stalo se mi to před několika lety. Šla jsem po ulici a všimla jsem si, že na chodníku se něco zablýsklo. Podívala jsem se pozorněji a spatřila na zemi ležet minci. Nedokázala jsem si ji nikam zařadit. Zaujala mě a tak jsem si ji „přivlastnila“.

O žert se určitě nejednalo

Nalezenou minci jsem si schovala do peněženky. Nedlouho poté jsem si povšimla zajímavé věci. Aniž bych si byla vědoma, že jsem někde rozměňovala bankovku, v peněžence mi přibylo několik mincí vyšší hodnoty, dokonce jedna padesátikoruna.

O té bych věděla určitě. Bylo mi to záhadou a nedokázala jsem si vysvětlit, jak se mince do peněženky dostaly. Přestala jsem pak o nich přemýšlet, prostě jsem je utratila. Nakonec mi tam zůstaly opravdu drobné plus ta nalezená mince.

Všechno se opakovalo a další den jsem měla v peněžence více mincí než předtím. Přemýšlela jsem, jestli se mnou někdo takhle nežertuje, ale mohla jsem to vyloučit. Děti žily samostatně, s exmanželem jsem se nestýkala a přítele jsem vídala dvakrát týdně.

Začala jsem věřit tomu, že se děje nějaký zázrak a způsobuje ho právě ta mince z ulice.

Bylo to špatné rozhodnutí

Odpovědí na moji pochybnost se měl stát jeden experiment. Schválně jsem všechny mince z peněženky vysypala a nechala tam jen tu tajemnou a s ní jednu korunu. Druhý den tam bylo korun pět. Opakovala jsem to pak ještě dvakrát, a vždy se stejným výsledkem.

Rozhodla jsem se, že se s tou čarovnou mocí pochlubím jedné kamarádce a zeptám se jí na její názor. Byla to ovšem chyba, měla jsem si to asi nechat pro sebe. Po cestě metrem za kamarádkou mě totiž o peněženku někdo okradl.

Neměla jsem tam skoro nic, ani doklady, mrzela mě hlavně ta mince. Možná to byla ale odplata vyšších sil za to, že jsem si nevážila daru, který jsem dostala a chtěla jsem si na něm přiživit svoji pýchu!

Romana L. (57), Praha