Měla jsem v životě už několik prorockých snů, ale ty se týkaly vždy jen osobního života. Loni se mi celý týden zdálo o tom, co je teď skutečností.

V mládí jsem se nijak zvlášť nezajímala o věci mezi nebem a zemí. Stála jsem vždycky raději pevně na zemi a používala rozum. Potom se ale několikrát v životě stalo něco, co mě přesvědčilo, že na proroctvích a věštbách něco opravdu je.

První zkušenost

Poprvé se to přihodilo, když mi bylo čtyřicet let. Tehdy jsem chtěla uspořádat velkolepou rodinnou oslavu. Pozvala jsem na ni i svého bratra Luďka, který žil v Německu. Týden předtím, než se měla oslava konat, se mi začaly zdát podivné sny.

V nich se bratrovi stalo neštěstí – zahynul při autonehodě cestou k nám na Moravu. Protože se mi úplně tentýž sen zdál třikrát po sobě, zavolala jsem Luďkovi a všechno mu řekla. Připadala jsem si přitom sice trochu hloupě, ale bratr vzal má slova vážně.

Měl v úmyslu svézt se s jedním známým ze Slovenska, který jel rovněž navštívit rodinu a Luďka by ve Znojmě vysadil. Nakonec se tedy rozhodl, že raději pojede autobusem do Prahy a odtud vlakem.

Docela jsem si oddechla, když jsem pak bratra viděla živého a zdravého. Šok přišel poté, co se Luděk vrátil zpátky do Německa. Rozechvělým hlasem mi zavolal, že onen známý ze Slovenska měl tragickou havárii, kterou nepřežil.

Kdyby s ním býval jel, mohl se stát obětí i on. Málem jsem se z té zprávy tehdy zhroutila. Rozhodně jsem se ale zařekla, že každé další podobné varování budu brát vážně.

Nevěděla jsem, proč se mi to zdálo

Později se v mém životě takové sny opakovaly ještě několikrát. Týkaly se opravdu hlavně rodinných záležitostí a nešlo v nich už o život – jako třeba když se mi opakovaně zdálo, že se dcera za dramatických okolností rozvede.

Všechny sny se dříve či později ve skutečnosti potvrdily. Loni na podzim jsem se jedné noci probudila celá zpocená a vyděšená z hrozného snu, na který jsem pak celý den musela myslet.

Byl o tom, jak se celý svět najednou zastavil kvůli nějaké nemoci, která se rozlezla opravdu od Aljašku až po Nový Zéland a nebylo před ní úniku. Viděla jsem prázdné ulice, vystrašené lidi, vykoupené obchody.

Marně jsem přemýšlela, proč se mi právě takový sen zdál. Nečetla jsem předtím žádný podobný článek ani  neviděla nějaký film s takovou tématikou. Nepovažovala jsem ten sen ale za nic, co by se mělo doopravdy stát, byla to jenom nepříjemnost.

Dost mě proto vystrašilo, když se mi následující noci zdál skoro ten samý sen podruhé!

Snad to nedojde moc daleko

I tehdy jsem si ještě myslela, že je to jen reakce na pocity, které ve mně ten první sen vzbudil. Jenže ono se to znovu opakovalo i další noc a pak ještě čtyřikrát. Mluvila jsem o tom s manželem.

Ani on nebral nic na lehkou váhu, protože se několikrát předtím přesvědčil, že si nevymýšlím – a že se věci z mých snů doopravdy staly. Pak se mi sen o rozsáhlé epidemii nakažlivé nemoci přestal zdát. Trvalo ještě další týden, než jsem se úplně uklidnila.

Postupně jsem na hrozný sen přestala myslet. Vzpomněla jsem si na něj až ve chvíli, kdy začaly přicházet zprávy o epidemii, která propukla v Číně. I manžel mi tehdy řekl, že to je možná opravdu začátek něčeho velkého.

Já jsem pořád dál doufala, že ne, ale cítila jsem, že se skutečně něco vážného děje. Další průběh událostí mi dal za pravdu. Pořád jsem si vybavovala ty scény ze snu, který se celý týden opakoval. Jak nemoc postupovala světem, bála jsem se čím dál tím víc.

Věděla jsem, že přijde i k nám, což se bohužel potvrdilo. Chtěla bych věřit, že ta pandemie nedospěje až k obrazům, které jsem viděla v tom opakovaném snu. Snad to nebude tak hrozné, alespoň u nás ne.

Nejradši bych byla, kdyby mi moje sny daly nějaké dobré znamení do budoucnosti. Vím, že si v současné situaci může každý myslet, že jsem si vše vymyslela, ale můj manžel by potvrdil, kdy jsem o tom začala mluvit!

Eva S., (61), Znojmo