Někteří lidé to v životě nemají snadné a prožijí si těžké chvíle. Ani ty je ale nezlomí.

Pro moji neteř Kamilu si osud přichystal těžké zkoušky. Byla to krásná a zdravá mladá žena, ale jednoho dne se stala obětí autonehody, na které nenesla vinu.

S těžkými zraněními přežila, odnesly to ale její nohy. Po několika komplikovaných operacích nebylo vůbec jasné, jestli se na ně ještě někdy postaví.

Nejprve se uzavřela do sebe

V nemocnici, kde strávila tak dlouhou dobu, neopouštěl Kamilu její přirozený optimismus. Věřila, že všechno se dá do pořádku a ona bude znovu chodit. Krátký čas to tak skutečně vypadalo a její stav se zlepšoval.

Pak se ale dostavily komplikace a Kamile museli amputovat jednu nohu pod kolenem. Na nějakou dobu se jí pak zcela zhroutil svět. Měla předtím spoustu plánů a snů a věděla, že už si je nesplní. Neteř se uzavřela do sebe a do svého světa dlouho nechtěla nikoho pustit.

Naštěstí se potom začala postupně vzpamatovávat. Zvítězil v ní duch bojovnice. Začala zjišťovat, jak může mít ze spousty věcí radost i se svým handicapem.

Nedílnou součástí jejího života se nyní sice stal invalidní vozík, ale Kamila si nestěžovala. Na dálku studovala, stále vyhledávala nové věci i společnost lidí. Takhle se jednou seznámila i s Vojtou, hodným a obětavým mladíkem.

Přišla další životní rána

Potěšilo mě, že si Kamila našla partnera. Plánovali s Vojtou, že se vezmou a budou spolu mít dítě. Kamila věřila, že by to všechno i na vozíku zvládla. Pak jí dal ale osud další tvrdou ránu. Vojtovi zjistili akutní leukémii.

Jeho stav se rychle zhoršoval. Ještě se stačili s Kamilou vzít, ale za čtvrt roku po svatbě Vojta zemřel. Tehdy jsem se domnívala, že neteř už opravdu všechno vzdá, protože to pro ni byla druhá krutá životní zkouška.

Téměř rok se ze smrti manžela vzpamatovávala, ale nevzdala se. Dnes žije s partnerem, který se Vojtovi dost podobá, přinejmenším svým charakterem. Věřím, že Kamila si už všechno špatné v životě vybrala a že tentokrát už jí nechá osud na pokoji.

Marie S. (62), Plzeň