Jako vdova jsem hledala nového muže do života. Pořádně jsem se spálila.

Až příliš dlouho jsem byla po rozvodu sama. Nakonec jsem se rozhodla opět zamířit do manželského přístavu. Tentokrát ale přišlo zklamání mnohem rychleji a můj oficiální vztah zamířil nečekaným směrem.

Zdálo se, že je dobrák

Před několika lety mi jeden kolega jménem Michal daroval dvě perníková srdíčka. Dojalo mě to, protože za patnáct let mého vdovského stavu mi takovouto pozornost nikdo neprojevil. Od té doby jsme se začali stále častěji setkávat a vzájemně poznávat.

Dozvěděla jsem se, že i on je šest let vdovcem a hodně pracuje, aby tak překonal samotu. Vnukovi s rodinou dovolil Michal bydlet ve svém domě do té doby, dokud si nezabezpečí svůj vlastní byt. Zdálo se mi to šlechetné. Postupně začal být stále více smutný.

Řekl mi, že má s rodinou velké problémy, ale nebude mě tím zatěžovat. Jednoho večera za mnou přišel s taškou plnou prádla a poprosil, zda mu ho nemůžu vyprat a vyžehlit.

Pomyslela jsem si, že situace v jeho rodině se natolik vyostřila, že se odmítli o něj starat.

Udělala jsem to beze slova. Michal přijal pozvání na večeři a úplně mě ohromil nabídkou k sňatku. Jako ve snu jsem pak naslouchala jeho slovům o samotě, nevděčnosti a bezohledném chování jeho rodiny.

Bydlel u mě zadarmo

Michal slíbil, že po svatbě budeme bydlet v jeho bytě, který dá celý zrekonstruovat. Požádal mě, zda zatím může bydlet u mě. Na byt a jeho postupné úpravy jsem se nemohla jít podívat, neboť to mělo být překvapení.

Ani s rodinou jsem se nemohla seznámit, protože jeho děti a vnuci se nechtěli se mnou sejít a odmítali mě prý poznat. Až se vezmeme, nezůstane jim nic jiného, než tuto skutečnost akceptovat, vysvětloval mi.

Bylo mi ho líto a ráda bych pro něho udělala cokoliv. Bydlel u mě a nechtěla jsem od něj žádné finance, protože jsem se domnívala, že své peníze potřebuje na renovaci „našeho“ bytu.

Dvakrát mě překvapily jeho deprese, během kterých přemýšlel i o sebevraždě. Bála jsem se pak o něj ještě víc. Nakonec jsme se vzali. Měla jsem pocit, že je to první krok k překonání všech problémů.

Po svatbě se vše odhalilo

První problém se objevil při vyřizování nových dokladů. Michal nepokládal za potřebné předložit na policii dokumenty o vlastnictví svého bytu. Po určitých peripetiích jsem dostala občanský průkaz s novým jménem a bydlištěm.

Dalšího dne manžel nepřišel z práce domů a jeho mobil byl nedostupný. Byla jsem zoufalá. Před očima se mi míhaly všechny jeho výhrůžky sebevraždou. Když se mi konečně ozval, oznámil mi zlomeným hlasem, že se necítí dobře a že je v kostele.

Rychle jsem se oblékla a šla za ním. Vyčítala jsem mu potom, že mě nemůže vystavovat takovým stresům a že by mě měl konečně zavést do našeho bytu. Osopil se na mě, že to není můj byt, jen jsem tam úředně přihlášená.

Překvapená a roztřesená jsem ho požádala o klíče od svého bytu a poslala ho za příbuznými, aby si s nimi uspořádal vztahy a vrátil se ke mně až tehdy, když všechno zařídí tak, jak sliboval. Od té doby se mi neozval. Manželství trvalo pět dnů a nebylo naplněno.

Podala jsem žádost o rozvod a o změnu příjmení. I když to zní neuvěřitelně a s odstupem času i pro mě nepochopitelně, moje city byly tehdy silnější než rozum.

Jsem přesvědčená, že se Michal opět někde dvoří nějaké jiné osamělé ženě, aby mohl získatmožnost bydlení.

Anna S. (64), Prostějov