Když mi můj muž oznámil, že se zamiloval, zkolabovala jsem. Zaměstnavatel mě přesunul do jiného města. Než jsme se stačili rozvést, mladá kráska manžela opustila.

Když jsem slýchala a zažívala rodinné karamboly ve svém okolí, vždycky jsem si říkala, že se tohle mně nemůže stát. V manželství jsem měla na vrch. Byla jsem to já, kdo si mohl vybírat – na rozdíl od manžela.

Vlastně jsem si mnohokrát říkala, proč jsem si vybrala právě jeho, když jsem měla v zásobě mnoho dalších. A on to po celé naše manželství vědět. Proto to byl on, kdo žárlil a hlídal mě. Muži se kolem mě točili vždycky.

A vůbec jim nevadilo, že jsem šťastně vdaná a mám tři děti. Zájemců bylo dost. A tak jsem v této své představě žila až do své padesátky. Děti úspěšně dostudovaly a povylétaly z hnízda. Nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo být cokoliv jinak.

Říkala jsem si, že to už s tím svým chlapem doklepu do smrti. Z manželství se dávno vytratilo kouzlo zamilovanosti, už to nebyla romantika, co provázelo naše večery.

Seděli jsme vedle sebe – manžel u svého piva, já popíjela víno, zobali jsme chuťovky nebo chlebíčky, a dívali se na televizi. A u ní jsme většinou usnuli.

Když se jeden z nás probudil, vzbudil druhého, vypnuli jsme bednu a zalehli do postelí, kde jsme okamžitě usnuli jako dřeva. Vládl mezi námi klid a porozumění, ale bylo to už o přátelství, než o vášni a milostných radovánkách.

Někdy jsem z toho byla smutná, že manžela nenapadne přinést mi kytičku nebo udělat nějaký bláznivý kousek.

Hasičský bál probudil vášně

Už ani nevím, kdo nás tehdy přesvědčil, abychom na ten ples šli. Ale říkali jsme si, že by nám povyražení prospělo. Těšili jsme se na skvělou partu, se kterou se po delší době zase sejdeme a užijeme si. Ten večer se ale stal osudným.

Oba jsme si dali záležet – já se kupodivu dostala do róby, kterou jsem několik let neoblíkla, a manžel vypadal opravdu dobře. Charismatický chlap! Říkala jsem si. Stáří mu, na rozdíl ode mě, svědčilo!

S věkem a šedinami nabíral na zajímavosti a přitažlivosti.Bohužel to ale ten večer nepřišlo jenom mně. I když jsem se také náramně bavila, můj manžel mnohem více. Protančil jej s jakousi mladou dívkou od vedlejšího stolu. A tou nocí to neskončilo.

Manžel se s dívkou začal scházet, a jak čas šel, zamiloval se do své Janičky až po uši. Stal se doma protivným, popudlivým a zlým. Nevěděla jsem, co se děje. Myslela jsem si, že má starosti v práci nebo nějaký zdravotní problém, o kterém mi nechce říct.

Že by za takovou změnou byla žena, to mě nenapadlo. A když jsem se dozvěděla, že to je ta mladičká holčička z hasičského bálu, byl to pro mě šok. Přímo na schůzi v práci jsem propukla v pláč, když jsem nebyla schopná se soustředit a profesionálně komunikovat.

V záchvatu emocí jsem všechno pověděla. Můj šéf se tehdy zachoval naprosto skvěle. Řekl mi, že mě přesune na lepší pozici do Prahy, kde mi zajistí i ubytování, než se celá situace vyřeší.

Abych nemusela prožívat doma drama a nerváky, které mi manžel každý večer vytvářel.

Okamžitě jsem souhlasila…

Prožívala jsem nádherné období Musím říct, že se mi na novém místě dařilo. Přišla jsem na jiné myšlenky, práce mě bavila, byla jsem lépe finančně ohodnocená a v Praze jsem si dopřávala dostatek zábavy, kultury a nových přátel.

Nechávala jsem se obletovat a hýčkat muži a dopřávala jsem si toho, na co mi nezbýval čas a peníze. Chodila jsem pravidelně do kosmetických salónů a ke kadeřnicím. Ušetřila jsem si na operaci vrchních víček a další drobné zásahy, které mi prospěly.

Domů jsem jezdívala jen jednou do měsíce. S manželem jsme se spíše míjeli a pokud jsme se potkali, slušně jsme se pozdravili a prohodili několik vět nebo možná jen slov. Tak jsem prožila v Praze nádherné dva roky, na které nikdy nezapomenu.

Jen okrajově jsem se od dětí dozvěděla, jak slečna s tatíčkem zametla. Myslela si, že je vlivný a bohatý, on tak totiž dokázal působit a byl skvělý řečník, až po čase zjistila, že tomu tak rozhodně není.

Byl to obyčejný elektrikář s nevelkým platem a bez majetku. Jediný, co měl, byl náš společný byt. A tak se dívenka s manželem rozloučila.

Začal se na mě těšit

Moudře jsem se tvářila, že o ničem nevím. Jezdila jsem domů sporadicky jako dříve, a užívala si péče svého manžela. Doma mě najednou čekala večeře, po které si chtěl manžel povídat, zatímco já se tvářila unaveně.

Brzy mě začaly doma čekat také drobné dárky a květiny, které jsem měla ráda. Volal mi do práce, kdy přijedu a co bych si dala dobrého.

Už jsem začala čekat snubní prstýnek… protože jsme ale stále byli manželé, namísto zlatého kroužku mě jednoho večera doma čekala nejen večeře a kytice, ale také poukaz na společnou dovolenou do zahraničí. A tak jsem vzala toho svého bambulu konečně na milost.

Společně jsme si užili nádherné romantické dovolené u moře a musím přiznat, že svého rozhodnutí nelituju. Manžel se poučil a až doteď, a je tomu už téměř dvacet let, mě opečovává.

Neváhá připravit večeři, kterou nikdy dříve nedělal, kupuje mi drobné dárky, a když jdeme spolu na procházku, drží mě za ruku tak, jako to bývalo v našem mládí.

Iveta (73), Chomutovsko.