Poslední měsíce si připadám jako v pasti. Mám dát přednost otci svých dětí a muži, který mě zabezpečí, nebo mám jít za hlasem svého srdce?

Můj manžel Petr je o deset let starší než já. Kdysi jsme se potkali na jednom večírku a od té doby jsme spolu. Naše manželství bylo vždy plné vzájemné důvěry. Nikdy to ale nebyla taková ta láska, co bere dech.

Narodily se nám dvě dcery a v průběhu let jsme si vybudovali dům na Vysočině přímo u lesa. Jsme spolu už přes pětadvacet let.

Rodiny nám pomáhaly

Během stavby domu nám pomáhala moje i Petrova rodina a tak díky dokonalé rodinné spolupráci jsme dům postavili rychle a podle našich představ. Petr časem v zaměstnání povýšil, s čímž souvisely i časté služební cesty a jednání mimo republiku. Díky tomu ale také vždy velmi dobře vydělával.

Já tak mohla zůstat s dětmi doma a když odrostly, našla jsem si práci jen na poloviční úvazek, abych měla dost času na starost o dům. Bratr mého muže Pavel, se před časem rozešel se svojí ženou a zůstal sám. Od té chvíle byl u nás pečený vařený.

Měli jsme vždy pohodové vztahy, a tak nikoho nezaráželo, že k nám chodí i když jeho bratr pryč.

Nemám se komu svěřit

Jenže s Pavlem jsme si rozuměli čím dál lépe! Občas jsme si otevřeli lahvinku červeného nebo si něco dobrého uvařili. Už dlouho jsem ho neviděla v takové pohodě a usměvavého, jako byl v poslední době.

Postupně se mi čím dál víc svěřoval. Vždy jsem byla přesvědčená, že Petr je největší láskou mého života a nemůže to nic změnit. Jak jsem se pletla! Dlouho jsem si to nechtěla přiznat, jenže teď už mi nezbývá nic jiného než být upřímná alespoň k sobě.

Miluji bratra svého muže a nejhorší na tom je, že to nemohu nikomu říct. Kamarádky by mne nepochopily a moje matka se sestrou by mě odsoudily!

Prožívám lásku jako z románu

Nedávno za mnou přišel a měl podivný výraz ve tváři. „Víš, Katko, vím, že to není správné, ale já tě miluji a chtěl bych s tebou být!“ sdělil mi stydlivě.

Od té chvíle jsme si už naši touhu nedokázali odpírat a pokaždé se nemůžeme dočkat, kdy už Petr zase odjede na služební cestu.

Oba si dobře uvědomujeme, jak neomluvitelné naše chování je, ale nemůžeme si pomoci. Ke svému manželovi jsem takovou vášeň nikdy necítila. Snad proto naše manželství bylo tak vyrovnané, že v něm nebyly extrémní emoce.

Je to tak ale správně? S Pavlem jezdíme na výlety, chodíme na procházky, a před nedávnem mi dokonce pořídil štěně. Je to takové naše dítě.

Láska nebo jistota?

Pavel na mě tlačí, abychom všem řekli pravdu, ale já nemohu. Mám strach a dobře si uvědomuji, jak moc bych Petra zranila. Já i dcery jsme se s ním vždy měly jako v bavlnce, peníze nám nescházely a manžel by za nás dýchal.

Jeho nepřítomnost si ale vybrala svou daň. Nevím co dál.

Mám dát sbohem manželovi a skvěle zabezpečenému životu, nebo mám začít nový život s bratrem svého muže? Vím, že mne všichni odsoudí, ale každá žena potřebuje pozornost muže.

Já ji neměla, a tak mě pocit prázdnoty přivedl až do náruče manželova bratra kde se cítím se jako v pohádce.

Kateřina M. (55), Havlíčkův Brod