Když mi zemřel manžel, všechno nasvědčovalo tomu, že už zůstanu sama. Byla jsem s tím smířená. Pak se ale objevily kamarádky dohazovačky.

Před třemi lety mi odešel manžel. Bylo to náhlé. Zemřel na infarkt. Nikdo to nečekal a já už vůbec ne. Bylo mu teprve šedesát osm let. Nepil, nekouřil, žádné zdravotní problémy neměl. Byl vitální a ani neužíval žádné léky. On ani já jsme neměli tušení, že něco není v pořádku.

Měli jsme se dobře

Jedinou manželovou neřestí bylo, že hodně a rád jedl. Vždycky jsem se chlubila tím, jaká jsem báječná hospodyně a že umím vytvořit domácí pohodu. Když nad tím teď přemýšlím, manželovy porce bývaly obrovské.

Ale byl to velký chlap, nadváhu možná měl, ovšem nijak alarmující. Rozhodně nebyl tlustší než většina jiných chlapů jeho věku. Náš společný život byl hezký. Vychovali jsme dvě děti a radovali jsme se ze tří vnoučat.

Když mě manžel zničehonic opustil, hodně to mnou otřáslo. Plakala jsem dlouhé měsíce. Když mi došly slzy, udělala jsem za tím vším tlustou čáru a zamkla trápení do černé skříňky.

Spikly se

Jelikož dělám v malém pekařství, přijdu každý den do styku se spoustou lidí. Často od nich slýchám různé veselé historky, a díky tomu jsem neupadla do depresí.

Spíš jsem propadla panice, když se ke mně doneslo, že se moje kamarádky spolčily s mojí dcerou a rozhodly se, že mě s někým seznámí.

Tehdy mě to rozzlobilo. Jsem docela, jak se říká, od rány, a nechápala jsem, proč tak necitlivým způsobem narušují můj žal a zasahují do mého soukromí. Ony ale, že to myslí dobře.

„Na samotnou ženskou mohou občas přijít všelijaké chmurné myšlenky,“ vysvětlovala mi kamarádka Ingrid.

Vodily mi nápadníky

Marně jsem je přesvědčovala, že osamělost zvládám na jedničku a že nikoho nechci. Ony si však nedaly říct a začaly mi nápadníky dohazovat. A občas na to šly vskutku „originálně“. Věděly, že ráda vařím, a tak mi například zavolaly a pozvaly se na oběd.

Nevadilo mi to, aspoň jsem se zabavila. Jenže jsem netušila, že přivedou i společného známého, který nedávno ovdověl, a který měl zálibu v luštění. Celý oběd tak nevykládal o ničem jiném, než o různých typech křížovek.

Jindy zase pozvaly vášnivého fotbalistu, který nemluvil o ničem jiném než o sportovních zápasech a týmech. A vrchol tomu všemu nasadila dcera, když mi domů přivedla otce své kamarádky, milovníka dechovky.

V náruči souseda

Pouštěl nám ji tak nahlas, až se rozdrnčel zvonek. Za dveřmi stál soused, který mi přišel kvůli tomu randálu vynadat. Vypadal ale spíš pobaveně, než rozčileně. Uvědomila jsem si, že v našem domě bydlí desítky let a že od něj nedávno odešla žena.

Vždycky mi byl sympatický. Dívali jsme se jeden na druhého, a pak jsem ho pozvala dál. Když milovník dechovky odešel, Bořek ještě zůstal. Dlouho jsme si povídali a postupně jsme se sbližovali.

Takže to nakonec vyšlo – díky všem těm dohazovačkám mám teď šarmantního a milého partnera.

Irma L. (70), Český Krumlov