Byli jsme taková běžná rodinka – rodiče a dvě děti. Žili jsme klidný život do té doby, než naše máma propadla půjčkám…

Dětství bylo krásné. Táta byl schopný a moc fajn chlap. Pracoval v místní chemičce jako inženýr.

Máma jako sekretářka ředitele ve stejném podniku, poznali se v zaměstnání. Strhla lavinu dluhů První problém přišel v době, když jsem se dostala na střední školu.

Máma si půjčila od kolegyně z práce peníze, dva tisíce.Jak jsme se dozvěděli později, měla podobných dluhů více. „Je mi moc líto, co se stalo vaší mamince,“ zavolala jednou matčina kolegyně otci.

„Ale já jsem s dětmi sama a teď ty peníze opravdu nutně potřebuju…“ – Táta zůstal jako opařený. „Aleno, proč sis půjčovala od naší kolegyně? Proč děláš v práci ostudu?“ – „Už ani nevím,“ řekla na to.

Tak táta koupil kyticí a s omluvou vrátil peníze kolegyni z práce. Jenže tím to neskončilo.Otci v různých intervalech volali různí příbuzní, známí i sousedé a dožadovali se peněz, které si máma půjčila.

Táta jen a jen platil

Všichni jsme žili v kolotoči máminých dluhů. Po maturitě jsem nastoupila do zaměstnání a se starší sestrou jsme pomáhali tátovi se splácením.Nikdy nevěděl, z jaké strany vyskočí někdo s tím, aby zaplatil.

Zhoršily se mu potíže se srdcem, léčil se s vysokým tlakem. Máma, která byla vždycky tak úžasná, se chovala najednou jako dítě. Teď zpětně vím, že byla nemocná a měla se léčit.Jenže tenkrát nás to nenapadlo. Báli jsme se o tátu.

„Mami, jestli s tím půjčováním nepřestaneš, táta to nepřežije,“ zařvala na ní jednou sestra hystericky. Zalekla se a pár měsíců byl klid. To nejhorší ale teprve přišlo.Máma objevila „kouzlo“ společností, které vám půjčí okamžitě – na velký úrok. Půjčka, další půjčka, aby bylo na splacení…

Dorazili exekutoři

Čtyři exekuce se nám podařilo před otcem ututlat. U páté už ale bohužel byl.Dostal infarkt a skončil v nemocnici. Po jedné návštěvě příbuzných mi zavolala teta, tátova sestra: „Haničko, ztratil se mi zlatý prsten a nějaké peníze.

Je mi to trapné, ale bylo to ten den, kdy u nás byla maminka.Prsten jsem objevila v zastavárně,“ odmlčela se. „Tam mi potvrdili, že ho tam přinesla vaše máma.

Musela jsem si prsten vykoupit zpátky.“ Protože se to odehrálo v rodině, táta se to dozvěděl a jeho srdce to už nevydrželo.Zemřel v pouhých osmačtyřiceti letech. Mámu jsme odvezli na psychiatrické vyšetření, ale odmítla se léčit. „Já nejsem blázen,“ zuřila.

Našla si přítele a odstěhovala se k němu. Už je tomu dvanáct let, co táta zemřel.S mámou se nestýkáme. Doslechli jsme se ale, že si teď zamilovala e-shopy a objednává. Je nemocná, ale co dělat s dospělou ženskou, která si to nepřipustí?

Hana (43), Praha .