Byla jsem šťastně vdaná a i v práci se mi dařilo. Jenže pak náš šéf odešel do důchodu a na jeho místo nastoupil arogantní čtyřicátník, který si myslel, že si ke svým podřízeným může všechno dovolit.

To se naplno ukázalo na firemním večírku. Šéf trochu popil, evidentně více, než snesl, a pak se rozhodl, že by se se mnou chtěl více sblížit. A vůbec přitom nebral ohled na to, že mi bylo jeho dvoření proti srsti.

Myslela jsem si ale, že to jen přehnal s alkoholem, a snažila se si ho nevšímat. Jenže když jsem se pak rozhodla jít domů, nalepil se na mě, že mě musí doprovodit.

Vytýkal mi úplné prkotiny

Když jsem mu řekla, že mi jde můj muž naproti, sice se stáhl, ale brumlal si přitom něco v tom smyslu, že toho budu brzy litovat. Doufala jsem, že se z toho vyspí, jenže to jsem se šeredně spletla.

Jeho mužská pýcha nejspíš utrpěla těžkou ránu, a tak se rozhodl, že se mi pomstí. Hned druhý den jsem k němu musela na kobereček.

Bez jakéhokoli úvodu mi hned začal vytýkat úplné prkotiny, a ještě než mě propustil z kanceláře, tak mi oznámil, že příštího čtvrt roku budu bez prémií.

Jen se vytahoval na ženské

To ale bohužel nebylo všechno. Šéf mi házel neustále klacky pod nohy, a když šel okolo mého stolu, vždy směrem ke mně utrousil nějakou ponižující poznámku. Ustavičně mě kontroloval a peskoval i za sebemenší drobnost.

Svěřila jsem se manželovi

To se pochopitelně záhy projevilo i na mém psychickém stavu. Začala jsem mít žaludeční neurózy a neustále se mi klepaly ruce. Přesto trvalo ještě nějaký čas, než jsem se se svým trápením svěřila manželovi.

A protože je můj Václav tak trochu horká hlava, okamžitě si to došel s mým šéfem vyřídit. Ne, nedal mu pár facek, jen na něj přímo v kanceláři pořádně od plic zařval.

Velice rázně mu tak vysvětlil, že je vlastně ubožák, když se vytahuje na bezbranné ženské, a že na vedoucí pozici nemá co dělat.

Doma byl pod pantoflem

A že když té své šikany nenechá, tak se všichni potkáme u soudu. Možná tomu nebudete věřit, ale bohatě to stačilo. Šéf hned následující den požádal o přeložení a na jeho místo nastoupil jeden z mých kolegů.

Později jsme se dozvěděli, že člověk, který na mě v práci tak rád pouštěl hrůzu, byl doma pod pantoflem. Protože ho trápila manželka, tak si svým hrubým jednáním k podřízeným toto kompenzoval.

To ho ale v žádném případě neomlouvá. Vždyť šikanovat lidi, kteří se nemohou bránit, a obzvlášť něžné pohlaví, je přece tak odporné.

Zdeňka Š., 44 let, Prostějov