Myslela jsem, že mám hodného a pozorného manžela. Byla to pravda, ale stejně pozorný byl i ke svojí vdané milence!

Na svého muže jsem si nemohla stěžovat. Po tolika letech manželství mi dokonce občas přinesl i kytku! Byl na mě hodný a nic mi nezakazoval. Mohla jsem si koupit nové šaty a ani mu nemusela lhát, že byly ve slevě.

Takhle to dělala moje nejlepší kamarádka Monika a vždycky jí to prošlo. Koupila si nějakou opravdu drahou věc, ať už sukni nebo voňavku či kabelku a hned to strčila pod nos tomu svému: „Byla na to obrovská sleva! Skoro 75 %! No nekup to!“ Její naivní manžílek ji ještě za to pochválil, jaká je šikovná.

Manžel podivně voněl

Potom jsme se tomu obě smály. Vždyť to ani nebyla nějaká velká lež, jen taková ta milosrdná! Ona mi vždycky záviděla, že já tohle dělat nemusím. A já jí dávala za pravdu. Měli jsme přece s manželem hezký vztah založený na vzájemné důvěře! Netušila jsem tehdy, jak moc se pletu.

Jednou přišel manžel Luďan z práce a tak nějak zvláštně voněl. Hezky, ale nezvykle. „Čím to voníš?“ vyptávala jsem se. Myslela jsem, že fasoval nějaké nové mýdlo nebo prací prostředek.

Dělal totiž v hodně prašném provozu a tak dostával každý měsíc nějaké to mýdlo, šampon a podobně.

On se ale divně ošíval. Prý nic necítí! Nevěřila jsem mu a začala mít takový pocit, že není něco v pořádku. Neměla jsem nějaké konkrétní podezření, ale červíček pochybností mi začal v hlavě hlodat.

Kamarádka mi otevřela oči

Monika, když jsem se jí svěřila, udeřila hned hřebík na hlavičku: „Co prosím tě koumáš? Má nějakou babu, to je jasné!“ Nevěřila jsem jí. To přece nebylo možné! Po pětatřiceti letech manželství! Můj Luďan! To by mi neudělal! „Vsaď se.

Prohrábni mu mobil. Sleduj ho, kam chodí z práce!“ radila mi cynicky a dodala: „Jsi blázen, že mu tak věříš! Ten můj mi nezahýbá jen proto, že ho stále kontroluji. Na každém kroku. I v noci, když si jde údajně zakouřit před barák!“ Moc jsem se tomu divila.

Nikdy mi o tomhle aspektu jejich spokojeného manželství nic neřekla! Asi jsem byla vážně naivní. Udělala jsem, jak mi Monika poradila. V telefonu jsem nenašla nic, ale moje první tajná výprava k branám jeho podniku mi přinesla nečekané překvapení.

Můj Luďan vyšel v doprovodu takové starší blondýny.

Přistihla jsem ho s milenkou

Usmíval se na ni zamilovaně, nesl jí tašku a doprovodil ji až před její dům, tedy panelák. Trochu ji vtáhnul do vchodu, rozhlédl se a začal ji vášnivě líbat. Pozorovala jsem je z protější strany chodníku, ukrytá pod deštníkem.

Luďan potom ukazoval něco na hodinkách a potom odhopkal domů. Přišla jsem až po něm a on se hned starostlivě ptal, kde jsem se opozdila. „Nejsi nemocná, Hedviko?“ ptal se starostlivě a hned mi sahal na čelo.

Potom snědl rychle večeři a prý, že musí ještě do práce. „Máme odstávku, víš?“ vysvětloval a hned si bral čistou košili. Zabouchnul dveře a byl pryč. Vrátil se až v noci, načichlý tou zvláštní voňavkou. Její. Svojí milenky!

Po odchodu manžela do práce jsem mu zabalila věci, včetně těch špinavých, a kufr zanesla k bytu oné paní.

Těším se, až budu volná

Zazvonila jsem a otevřel mi docela pohledný pán. Vrátil se z noční a chystal se jít spát. „Jestlipak víte, že měla vaše žena v noci návštěvu?“ zeptala jsem se ho, ale on neodpovídal.

Jen začal rudnout v obličeji. Já pokračovala: „Chodí za ní můj manžel. Tak jsem mu sbalila nějaké věci!“ Pán byl asi v šoku, ale gestem mě pozval dál a dokonce mi pomohl i s tím kufrem. Uvařil mi kávu a začal mi vyprávět, kolik nevěr už jí odpustil: „Ale tentokrát už ne.

Mám všeho dost!“ Potom se mi zadíval do očí a řekl: „Nepůjdeme večer někam na skleničku? Oba jsme asi volní, ne?“ Přikývla jsem. Zatím zůstalo jen u pár deci vína. Oba se rozvádíme, tak máme málo času. Ale kdo ví, co čas přinese!

Hedvika K. (58), Neratovice