Mé manželství rozhodně není a nikdy nebylo ideální. Když se nám narodil postižený syn, manžel to nezvládl a našel si milenku. Světe div se, vše jsme dokázali nějak překonat.

Když jsem stála s Františkem před oltářem, stejně jako všechny další nevěsty jsem snila o tom, že spolu budeme šťastní až do smrti. Svatbu jsem však měla až po třicítce, a tak jsem si zase nemalovala nějaké představy o tom, že občas nepřijde nějaká ta krize.

Bohužel musím upřímně přiznat, že u nás těch bouřek bylo vždy více než toho „sluníčka“. Vlastně to byla taková jízda na horské dráze, kdy jsme byli buď neuvěřitelně šťastní, anebo řešili nějaký problém.

Utíkal k alkoholu a pak k milenkám

Největší ránu náš vztah dostal v okamžiku, kdy se nám narodil postižený syn. Zatímco já jsem se musela se situací rychle vyrovnat a fungovat tak, aby byl Pepík co nejšťastnější, František to nezvládal.

Nedokázal s námi být delší dobu doma a pochopit to, že zkrátka máme dítě, o které budeme celý život pečovat. A tak si vždy našel něco, k čemu utíkal. Nejdříve to byl alkohol, který následně vyměnil za milenky.

Jiné ženy by od něj možná odešly, já jsem ale zůstávala. Na druhou stranu byl totiž František zodpovědný, co se financí a zabezpečení týkalo, a tak jsem měla vše, co jsem potřebovala.

Čekala jsem, že nás opustí

Mohla jsem si dovolit být doma, starat se o Pepíka a dopřát mu ty nejlepší možné rehabilitace, jaké byly v té době možné. Navíc když měl manžel poměr, bylo vidět, že je spokojenější, uvolněnější a domů se vrací klidnější a choval se hezky i ke mně.

Někomu by to nepřišlo fér, ale já jsem se s tím smířila, protože jsem na tom mohla být mnohem hůře. Zvrat přišel ale v okamžiku, kdy mi manžel oznámil, že je jeho milenka těhotná, a stane se tak podruhé otcem.

To mě neuvěřitelně zranilo, protože mi bylo jasné, že se mu narodí zdravé dítě a třeba nás bude chtít opustit a žít s nimi.

Dnes si užíváme podzim života

A tak se mu narodila dcera a já čekala, co se bude dít. Každý den jsem žila pod neuvěřitelným tlakem a myslela si, že mi snad exploduje hlava.

I když mě manžel neustále přesvědčoval o tom, že nemusím mít strach, byla jsem úplně vyřízená. K mému překvapení vše ale opravdu zůstalo vlastně podobné jako předtím.

Jeho milenka totiž sama nechtěla vážný vztah a společné bydlení, a tak vlastně v době, kdy byla jeho dcerka malá, pendloval mezi dvěma rodinami, přičemž tu „základnu“ měl vždy u nás doma. A světe div se, ono to nějak fungovalo.

Pro někoho možná nepředstavitelné, pro mě to bylo v mé situaci vítězství. Nakonec se jeho milenka zamilovala do jiného muže a František se natrvalo vrátil domů. Dnes nám se synem pomáhá asistentka a my si vlastně užíváme celkem pěkný podzim života.

Věra Z., 67 let, Brno