Člověk by měl umět odpouštět, ale jen tehdy, když to pro něho má smysl.
Celé roky jsem se domnívala, že mám šťastné a spokojené manželství. S Vaškem jsme spolu byli přes čtvrt století. Měli jsme syna a dceru, z obou vyrostli slušní a úspěšní lidé. Pak ale jednoho dne přišel nečekaný úder: manžel mě opustil kvůli mladší milence! Rozvod proběhl hladce, ale chladně.
Nic mi nechybělo
Krátce před padesátkou jsem zůstala na všechno sama. Mojí jedinou podporou byly obě děti, které Vaškův krok odsuzovaly. Oba měli už své samostatné životy. Syn se hodně toulal po světě, dcera bydlela s přítelem nedaleko ode mě.
Zanedlouho mi oznámila, že čeká dítě. Brát se ale zatím nechtěli. Narodila se mi vnučka a já jsem našla nový smysl života. S Vaškovou zradou jsem se smířila. Objevila jsem naopak kouzlo samostatnosti, měla jsem na sebe spoustu času.
O manželovi jsem měla informace od dětí, které se s ním občas vídaly. Já sama jsem s Vaškem nekomunikovala. Po pravdě řečeno, zvykla jsem si na to, že mi nechybí.
Výhledově jsem uvažovala o tom, že si na zbytek života najdu nějakého partnera, ale přes koleno jsem to nelámala.
Čas na rozmyšlenou
Po třech letech přišel zajímavý zvrat. Vašek mi nečekaně zavolal. Nejdřív se jen tak vyptával, jak se mám, potom chtěl vědět, jak moc se na něj zlobím. Celkem jsem Vaška odbyla a brzy zavěsila.
Zanedlouho se ale ozval znovu a pozval mě na večeři, že by se mnou chtěl něco probrat. Přijala jsem to spíš jen ze zvědavosti. Měla jsem určité podezření – a to se potvrdilo. Milenka, kvůli které mě opustil, Vaška nechala.
Zkoumal, jestli by se mohl vrátit zpátky. Neřekla jsem mu hned ani „ano“ ani „ne“. Vzala jsem si čas na rozmyšlenou. Dlouho jsem zvažovala všechna pro a proti. Ne že bych nedokázala bývalému manželovi odpustit.
Byla jsem ale už příliš zvyklá na nový život a nechtělo se mi vracet do toho starého. Proto moje odpověď nakonec zněla „ne“. Vašek to přijal s těžkým srdcem, ale sportovně. Od té doby už se o návrat nepokoušel, jen si párkrát během roku zavoláme.
Mirka H. (53), Ostrava
