Díky tomu, že na mě milovaná bytost myslela i po své smrti, dostala jsem varování před špatným člověkem.

Maminka pro mě byla vždy nejdražší bytostí na světě. Měla jsem ji ráda a vážila jsem si jí, protože mi dovedla vždy dobře poradit. A bylo v čem mi radit, moje mládí bylo poměrně bouřlivé.

Přísnější rodiče by mě určitě drželi více zkrátka nebo by se se mnou neustále hádali. Já jsem se přes období dospívání díky mamce dokázala přenést bez velkého průšvihu a normálně jsem pak zakotvila v životě.

Začala jsem hledat

Otce jsem ztratila už brzy, nevyléčitelná nemoc mi ho vzala krátce po jeho padesátce. Ještě mi stačil jít na svatbu a dočkal se i prvního vnoučete. Já jsem se pak po osmnácti letech manželství rozvedla. Důvod byl jasný: manželova nevěra s mladší ženou.

V tomto nesnadném období jsem měla v mamince velkou oporu. Rok poté, co jsem absolvovala rozvodové řízení, bohužel maminka zemřela ve spánku. Považovala jsem za nespravedlivé, že jsem se s ní nemohla rozloučit a poděkovat jí za všechno, co pro mě udělala.

Z jejího odchodu jsem se vzpamatovávala dlouho. Díky dětem jsem postupně našla ztracenou rovnováhu. Dcera a syn si potom přáli, abych nezůstávala v životě sama a někoho si našla.

Nebyla jsem proti. Abych jim dokázala, že to myslím se seznamováním vážně, rozhlédla jsem se nejprve po internetu. Tam mě zaujal jeden inzerát od muže jménem Štěpán.

Chtěl se mnou bydlet

Jednalo se o muže mého věku, rovněž rozvedeného. Na rozdíl ode mě za sebou už měl rozvody dva. Mohlo mi to leccos napovědět, ale já jsem to brala na lehkou váhu. Se Štěpánem jsem si totiž docela rozuměla a brala jsem ho jako naději na změnu ve svém životě.

Když je člověk čerstvě zamilovaný, má tendenci spoustu věcí přehlížet. Se Štěpánem jsem se rychle sblížila, ale do společného bydlení jsem se zatím nehrnula. Nechtěla jsem přece jen nic uspěchat. Dala jsem mu jen jakýsi nezávazný slib. Následující noc se mi stalo něco zvláštního.

Probudila jsem se ve dvě ráno a ve tmě jsem spatřila v rohu ložnice nějaký stín. Kupodivu jsem se nepolekala. Jakmile moje oči přivykly tmě, spatřila jsem ke svému úžasu maminku. Rázem jsem měla slzy v očích. Maminka se na mě dívala a potom ke mně začala promlouvat.

Věděla, co by mě čekalo

Nejprve jsem jejím slovům moc nerozuměla, protože ten hlas byl skoro neslyšitelný. Pak jsem pochopila, co mi maminka říká. Z jejích úst zaznívalo varování před Štěpánem. Nevidím prý, co je to ve skutečnosti za člověka. Jedná se o zlého a manipulativního muže, který mi ublíží.

Maminčino povídání trvalo asi čtyři minuty a já jen mlčky poslouchala. Poté, co postava domluvila, začala se vytrácet. Chtěla jsem vstát z postele a utíkat ji obejmout, ale nebyla jsem schopna se ani pohnout. Maminčina slova jsem si zapsala do paměti.

Při dalším setkání se Štěpánem jsem mu řekla, že se společným bydlením bychom měli ještě počkat. Vzal to dost špatně a vztekal se. Měla jsem kamarádku, jejíž manžel pracoval u policie. Nechala jsem si Štěpána pro jistotu „proklepnout“.

Ukázalo se, že mi zatajil svůj pobyt ve vězení. Zeptala jsem se ho pak na to přímo a měla jsem v tu chvíli strach, že mě uhodí – tak moc ho to rozzuřilo. Já jsem už nehodlala ve vztahu pokračovat.

Později jsem se dozvěděla i to, že důvodem jeho posledního rozvodu bylo domácí násilí.

Dovedla jsem si představit, co bych se Štěpánem asi zažívala, kdybych si ho bývala pustila víc k tělu. Nebýt té noční maminčiny návštěvy, ocitla bych se ve velkých problémech.

Díky tomu také vím, že smrt není konečnou stanicí a věřím, že milované bytosti nás dovedou ochránit i z jiného světa!

Naďa B., (57), Vsetín