Nevěra není ničím mimořádným. Já ji ale zdvojnásobila. Začala jsem si s oběma švagry.
Na mém manželství nikdy nebylo nic mimořádného a nezměnilo se to ani po třiceti letech. Nuda, stereotyp a zase jen nuda. Manžel byl na mě vždycky hodný, ale že bych s ním zažila nějaké to vzrůšo, to tedy říct nemohu.
Kamarádky mě vždycky napomínaly, že si neumím vážit dobrého bydla, ale křivdily mi. Doma jsem měla vždycky napečeno, navařeno a o děti se také vzorně starala. Jenže, po té padesátce na mě dolehla samota.
Padli jsme si do oka
Ten můj nemluva jen koukal na televizi nebo spal v křesle. A já? Vařit pro dva je hotové raz dva a co bych pořád smýčila. Byt byl jako sklo. „Co pořád otravuješ?“ bručel manžel, když jsem ho prosila, abychom někam jeli, nebo alespoň šli spolu na večeři.
Prostě někam mezi lidi! Jednou k nám přijel na návštěvu jeho bratr s manželkou. U bábovky jsem si jim postěžovala. Můj švagr mě vyslechnul a potom se začal smát: „U nás je to přesně opačně!
Moje žena by jen spala u televizních seriálů a já se nudím…“ Přešla jsem to mlčení, bylo mi to vůči jeho manželce trapné, ale na jeho slova jsem musela myslet i po jeho odjezdu.
Chystala jsem se mu zavolat, ale on mě předběhnul: „Ty, Moniko, nemohli bychom se vidět? Někde v soukromí…“ Bylo to jasné, chtěl sex a já taky!
Radovánky v hotýlku
Začali jsme se tajně scházet v takovém malém hostinci za městem. Pronájem pokojíčku moc nestál a to, co se v něm dělo dvakrát týdně, za ty peníze rozhodně stálo. A navíc, bylo to tak moc hezké! Konečně jsem měla co dělat a na co myslet.
Výčitky svědomí jsem neměla. Brala jsem to jako sport. Jako že dělám konečně něco pro svoje zdraví. Kamarádky mě obdivovaly: „ Ty vypadáš nějak dobře.
A zhubla jsi, viď?“ Jednou, když jsem se vracela z jedné z tajných schůzek, stál před naším domem nějaký mužský.
Nikdy jsem ho neviděla, ale byl pěkný! Představil se mi jako bratr mého muže. Věděla jsem, že existuje, ale utekl z domova v osmnácti a já ho nikdy neviděla, ani o něm neslyšela. Přišel se s mým mužem usmířit. Ani nevím, jak nás našel.
Mám dva milence
Chlapi si povídali dlouho do noci a já mu potom ustlala v obýváku, aby nemusel někam do hotelu. V noci jsme na sebe natrefili v kuchyni: „Jenom jsem se chtěl napít“, omlouval se a já mohla na jeho svalnatém těle oči nechat.
No, skončili jsme spolu v posteli, vlastně na gauči. Vlastně na křesle, přesněji řečeno. Od té doby mám dva milence, švagry. Vzájemně o sobě neví, samozřejmě. A manžel také nic netuší. Spokojeně klimbá v křesle a já si užívám.
Omládla jsem, zlepšil se mi tlak a cítím se lépe než ve dvaceti. Když poslouchám nářky svých vrstevnic, co všechno je bolí, ptám se jich, zda nemají nějakého šikovného švagra!
Jarka O. (52), jižní Čechy
